Читать онлайн книгу "Sen Smrtelníků"

Sen SmrtelnГ­kЕЇ
Morgan Rice


ДЊarodД›jЕЇv Prsten #15
ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury. – Books and Movie Reviews, Roberto Mattos (komentář k CESTA HRDINY) Zajímavá epická fantasy. – Kirkus Reviews (komentář k CESTA HRDINY) Máme zde začátek něčeho pozoruhodného. – San Francisco Book Review (komentář k CESTA HRDINY) SEN SMRTELNÍKŮ je PATNÁCTOU knihou ze série ČARODĚJŮV PRSTEN, kterou zahájila kniha CESTA HRDINY – zdarma ke stažení! V knize SEN SMRTELNÍKŮ se Thorgrin a jeho bratři snaží osvobodit ze spárů pirátů a pokračovat v pátrání po Guwaynovi na širém moři. Setkávají se s nečekanými přáteli i nepřáteli, magií i zbraněmi, draky i lidmi. To vše mění samotnou podstatu jejich osudů. Podaří se jim konečně najít Guwayna?Darius i s několika přáteli přežije masakr jejich lidí – ale jen proto, aby zjistil, že jsou z nich zajatci vržení do imperiální arény. Připoutaní jeden k druhému čelí nepředstavitelným nepřátelům, jejich jedinou šancí na přežití je stát bok po boku a společně bojovat jako bratři. Gwendolyn se probere a zjistí, že ona i ostatní přežili dlouhý pochod Velkou pustinou – a co je ještě překvapivější, dostali se do země, která překonává i jejich nejdivočejší představy. Zatímco jsou představeni u nového královského dvora, Gwendolyn zjišťuje nové skutečnosti o svých předcích. A její vlastní lidé změní její osud k nepoznání. Erec a Alistair jsou stále drženi jako zajatci na moři, snaží se dostat ze sevření imperiální flotily během odvážného a smělého nočního útěku. Když už se zdá, že je vše ztraceno, získají něco, co je překvapí a zároveň jim poskytuje novou šanci na vítězství – a novou šanci na pokračování útoku do srdce Impéria. Godfrey a jeho skupina jsou znovu uvězněni a odsouzeni k smrti. Zbývá jim tak jen jediná, poslední šance na únik. Po prožité zradě ale chtějí více než jen uniknout – chtějí se pomstít. Volusie je obklíčena ze všech stran a snaží se, co může, aby udržela imperiální kapitol – bude muset využít mnohem silnější magii, než kdy dřív poznala, pokud chce dokázat, že je skutečnou bohyní, a pokud se chce stát svrchovanou vládkyní Impéria. Osud Impéria opět balancuje na ostří nože. Se sofistikovaným budováním světa a charakteristik je SEN SMRTELNÍKŮ epickým příběhem o přátelích a milencích, o soupeřích i nápadnících, o rytířích a dracích, o intrikách a politických machinacích, o vyzrávání, o zlomených srdcích, o klamu, ambicích a zradě. Je to příběh o cti a odvaze, osudu a předurčení, o čarodějnictví. Je to fantasy, která nás přenese do světa, na který nikdy nezapomeneme. Do světa, který zaujme člověka každého věku i pohlaví. Oduševnělá fantasy … Jedná se o pouhý začátek toho, co se slibuje stát epickou ságou pro mladé čtenáře. – Midwest Book Review (komentář k CESTA HRDINY) Čtivá záležitost…prostě musíte vědět, co se stane dál a nedokážete to jen tak odložit. – FantasyOnline. net (komentář k CESTA HRDINY) Je to nabité akcí … Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady. – Publishers Weekly (komentář k CESTA HRDINY)







SEN SMRTELNГЌKЕ®



(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA PATNÁCTÁ)



Morgan Rice


Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, a kterГЎ je podle USA Today bestesellerem ДЌГ­slo 1; sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ zatГ­m 11 knih, betseller ДЌГ­slo 1 v USA; bestselleru ДЌГ­slo 1 v USA sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, post apokalyptickГ©ho thrilleru sklГЎdajГ­cГ­ho se zatГ­m ze 2 knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se zatГ­m ze dvou knih. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi, a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.

Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma bonusy, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter, a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



„ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN mГЎ vЕЎechny rysy potЕ™ebnГ© pro jasnГЅ ГєspД›ch: hlavnГ­ i vedlejЕЎГ­ pЕ™Г­bД›h, zГЎhadnГЎ atmosfГ©ra, stateДЌnГ­ rytГ­Е™i a rozkvГ©tajГ­cГ­ vztahy, kterГ© zacelujГ­ rГЎny na zlomenГЅch srdcГ­ch, a dГЎle takГ© podvod ДЌi zrada. Slibuje dlouhГ© hodiny zГЎbavy a jistД› uspokojГ­ vЕЎechny vД›kovГ© kategorie. DГ­lo najde svГ© mГ­sto v knihovnГЎch u vЕЎech pЕ™Г­znivcЕЇ fantasy literatury.“

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



„Velice zГЎbavnГЎ epickГЎ fantasy.”

—Kirkus Reviews



„MЕЇЕѕeme zde spatЕ™it zrozenГ­ nД›ДЌeho vГЅjimeДЌnГ©ho.”

--San Francisco Book Review



„NaЕЎlapanГ© akcí…. VypravД›ДЌskГЅ styl RiceovГ© je bohatГЅ a pЕ™Г­bД›h poutavГЅ.“

--Publishers Weekly



„ Velmi ДЌtivГЎ fantasy …. PoДЌГЎtek nД›ДЌeho, co mГЎ ambice stГЎt se oblГ­benou fantasy sГЎgou pro mladГ© ДЌtenГЎЕ™e.”

--Midwest Book Review


Knihy od Morgan Rice



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ.1)

POVSTГЃNГЌ STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ.2)

OTДљЕЅE CTI (Kniha ДЌ. 3)

ZROZENГЌ UDANOSTI (Kniha ДЌ. 4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ. 5)

NOC STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ. 6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ.1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ.2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ.3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ.4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ.6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ.7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ.8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ.9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ.10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ.13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ.14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ.15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ.16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ.17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ.1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ.2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ.3)

PЕ?EDURДЊENГЃ (Kniha ДЌ.4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ.5)

ZASNOUBENГЃ (Kniha ДЌ.6)

ZASLГЌBENГЃ (Kniha ДЌ.7)

NALEZENГЃ (Kniha ДЌ.8)

VZKЕ?ГЌЕ ENГЃ (Kniha ДЌ.9)

TOUЕЅГЌCГЌ (Kniha ДЌ.10)

PROKLETГЃ (Kniha ДЌ.11)













PoslechnД›te si sГ©rii ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN ve formГЎtu audio knihy!


Copyright В© 2014 Morgan Rice

VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi.

Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit.

Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.

Copyright obГЎlky Isoga, v licenci na Shutterstock.com.








OBSAH

KAPITOLA PRVNГЌ (#u082aed61-fc76-5a75-8d8e-0375b0f6cebb)

KAPITOLA DRUHГЃ (#u6250302d-57da-5731-928f-55259a853a6f)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#u97b26346-31fa-5618-808f-573c6f6fbf24)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u31af3943-4cb3-5936-9190-194682ecd44e)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#u2a79ba62-3d89-5730-9ee2-0d66adc78659)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#ud5a08239-209a-5f8b-832a-6d60ee0777dc)

KAPITOLA SEDMГЃ (#ua0a2b658-b09a-5a0b-9587-87ff3f86904a)

KAPITOLA OSMГЃ (#u0ddf87d9-fc34-548f-9d99-84e565fb93c7)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)




KAPITOLA PRVNГЌ


Gwendolyn pomalu otevЕ™ela oДЌi zalepenГ© pГ­skem. PotЕ™ebovala k tomu sebrat vЕЎechny zbГЅvajГ­cГ­ sГ­ly. DokГЎzala je otevЕ™Г­t jenom na malou ЕЎkvГ­rku a pohlГ©dnout na okolnГ­ svД›t. Byl rozmazanГЅ a plnГЅ Е™ezavД› ostrГ©ho sluneДЌnГ­ho svД›tla. NД›kde nad nГ­ pouЕЎtnГ­ krajinu nemilosrdnД› spalovala obД› slunce a zpЕЇsobovala, Еѕe celГЅ svД›t bГ­le zГЎЕ™il. Nebyla si jistГЎ, zda je po smrti anebo naЕѕivu, ale pЕ™edpoklГЎdala, Еѕe bolest celГ©ho tД›la znaДЌГ­ to druhГ©.

Byla pЕ™Г­liЕЎ slabГЎ, aby dokГЎzala otoДЌit hlavou doleva nebo doprava. Napadlo ji, jestli takto nД›jak mЕЇЕѕe chutnat smrt?

Vtom najednou na jejГ­ tvГЎЕ™ padl stГ­n. ZamЕѕourala oДЌima a spatЕ™ila pЕ™ed sebou jakousi malou bytost, jejГ­Еѕ tvГЎЕ™ byla schovanГЎ po ДЌernou kГЎpГ­. JedinГ©, co z nГ­ bylo vidД›t, byla dvД› malГЎ ЕѕlutД› svГ­tГ­cГ­ oДЌka, kterГЎ si ji zvД›davД› prohlГ­Еѕela. Bytost vydala nД›kolik skЕ™ehotavГЅch zvukЕЇ a Gwen si uvД›domila, Еѕe na ni nejspГ­ЕЎe mluvГ­ v nД›jakГ© Е™eДЌi, kterГ© nerozumГ­.

Ozvalo se ЕЎoupГЎnГ­ malГЅch nohou a v GweninГ©m zornГ©m poli se objevily dalЕЎГ­ dvД› z tД›ch bytostГ­. I jejich tvГЎЕ™e byly zakrytГ© kГЎpД›mi, neodhalujГ­cГ­mi nic vГ­c neЕѕ svГ­tГ­cГ­ oДЌi. NovГ­ pЕ™Г­chozГ­ se mezi sebou rovnД›Еѕ rozskЕ™ehotali. Gwen nemД›la tuЕЎenГ­ co jsou zaДЌ, ba ani jestli je skuteДЌnД› pЕ™i vД›domГ­, anebo jestli se jГ­ to vЕЎechno jenom nezdГЎ. Nemohla to bГЅt jenom dalЕЎГ­ z halucinacГ­, kterГЅch si za poslednГ­ dny uЕѕila uЕѕ vГ­ce neЕѕ dost?

UcГ­tila, jak se jejГ­ho ramene nД›co dotГЅkГЎ. Znovu otevЕ™ela oДЌi a spatЕ™ila, Еѕe do nГ­ jedna z tД›ch bytostГ­ ЕЎЕҐouchГЎ dlouhou dЕ™evД›nou tyДЌГ­, jako kdyЕѕ zkoumГЎ, jestli je jejich nГЎlez naЕѕivu nebo ne. ChtД›lo se jГ­ po tГ© otravnГ© tyДЌi chЕ€apnout a odstrДЌit ji stranou, ale byla na to pЕ™Г­liЕЎ slabГЎ. PЕ™esto vЕЎak uvГ­tala, Еѕe cГ­tГ­ dotyk. Znamenalo to, Еѕe by nakonec opravdu mohla bГЅt jeЕЎtД› naЕѕivu.

PocГ­tila, jak se jГ­ kolem zГЎpД›stГ­ ovinula drobnГЎ ruka s malГЅmi drГЎpky. Na malou chvГ­li byla zdviЕѕena do vzduchu a pЕ™enesena na jakГЅsi druh lГЎtky. Potom jГ­ do toho velkГ©ho kusu plГЎtna zamotali celou a zaДЌali tГЎhnout pouЕЎtГ­. AlespoЕ€ uЕѕ ji tolik netrГЎpilo to ostrГ© slunce. NemД›la sebemenЕЎГ­ tuЕЎenГ­, kam ji mohou tГЎhnout a jestli ji na konci tГ© cesty neДЌekГЎ tЕ™eba smrt. Byla tak slabГЎ, Еѕe jГ­ to vЕЎak bylo docela jedno. PЕ™es lГЎtku vidД›la, jak kolem nГ­ pomalouДЌku ubГ­hГЎ pouЕЎtnГ­ krajina. Po chvГ­li uЕѕ bylo slunce pЕ™Г­liЕЎ jasnГ© i pod touto ochranou. JeЕЎtД› nikdy v ЕѕivotД› se necГ­tila tak slabГЎ a dehydrovanГЎ. Jenom obyДЌejnГЅ nГЎdech dГЎval ДЌlovД›ku pocit, Еѕe se tu vzduch promД›nil v oheЕ€.

Potom se plГЎtno znovu odhrnulo z jejГ­ho obliДЌeje a ona pocГ­tila na rtech jakousi chladivou tekutinu. S nГЎmahou znovu otevЕ™ela oДЌi a spatЕ™ila, Еѕe jГ­ ta bytost lije z vaku do pusy vodu. Jenom vyplГЎznout jazyk a zaДЌГ­t polykat jГ­ pЕЇsobilo obrovskГ© potГ­Еѕe. StudenГЎ voda si potom razila cestu jejГ­m krkem, ale ona mД›la pocit, jako kdyby polykala hЕ™ebГ­ky. Nikdy by ji nenapadlo, Еѕe by mohla mГ­t tak straЕЎlivД› vyschlo v hrdle.

PЕ™esto pokraДЌovala vdД›ДЌnД› v pitГ­ a v duchu si oddychla, Еѕe alespoЕ€ tito tvorovГ© se zatГ­m chovajГ­ pЕ™ГЎtelsky. JenЕѕe pЕ™esnД› ve chvГ­li, kdy si to uvД›domila, ona bytost pЕ™estala vodu lГ­t a znovu s vakem nД›kam zmizela.

„JeЕЎtД›,“ pЕ™ГЎla si Gwen zaЕЎeptat – ale z hrdla se jГ­ nevydralo nic neЕѕ sГ­pavГЅ vzdech.

Potom se jejГ­ svД›t otЕ™ГЎsl a ona byla opД›t taЕѕena dГЎl pouЕЎtГ­. Celou tu dobu se jГ­ chtД›lo se z tГ© lГЎtky nД›jak vymanit, osvobodit se a zmocnit se toho vaku s vodou. VЕЎechnu by ji vypila. VЕЎechnu. JenЕѕe nemД›la energii ani na to, aby poЕ™ГЎdnД› pohnula rukou.

Byla taЕѕena dГЎl a dГЎl. JejГ­ hlava i konДЌetiny co chvГ­li narГЎЕѕely na nerovnosti a drobnГ© kameny a po chvГ­li uЕѕ ani nebyla schopnГЎ povД›dД›t, jak dlouho uЕѕ takto cestuje. PЕ™iЕЎlo jГ­ to jako celГЎ vД›ДЌnost. JedinГЅ zvuk, kterГЅ pЕ™itom slyЕЎela, byl pouЕЎtnГ­ vГ­tr, pЕ™inГЎЕЎejГ­cГ­ jenom vГ­ce horka a prachu.

Po chvГ­li pocГ­tila dalЕЎГ­ troЕЎku vody na rtech. TentokrГЎt uЕѕ se jГ­ pilo o trochu lГ©pe, ale opД›t byla od zdroje odtrЕѕena pЕ™Г­liЕЎ brzy. OtevЕ™ela oДЌi a vidД›la, jak bytost znovu schovГЎvГЎ vak do zГЎhybЕЇ svГ©ho plГЎЕЎtД›. UvД›domila si, Еѕe ty malГ© dГЎvky moЕѕnГЎ majГ­ smysl a Еѕe je napГЎjena pomalu schvГЎlnД›, aby nemД›la ЕЎok. JejГ­ hrdlo uЕѕ nebylo tak vyschlГ© a dokonce i zbytek tД›la uЕѕ se cГ­til o nД›co silnД›jЕЎГ­. UvД›domila si, jak blГ­zko smrti musela asi bГЅt.

„ProsГ­m,“ zachrДЌela, „jeЕЎtД›.“

Bytost jГ­ vЕЎak namГ­sto toho nalila trochu vody na tvГЎЕ™ a oДЌi. Bylo to tak osvД›ЕѕujГ­cГ­. Voda odmyla trochu prachu z oДЌГ­, takЕѕe je Gwen teДЏ mohla otevЕ™Г­t o nД›co vГ­ce. AlespoЕ€ lГ©pe uvidГ­, co se dД›je kolem.

SpatЕ™ila, Еѕe tД›ch bytostГ­ kolem jsou desГ­tky a Еѕe se jako had v zГЎstupu za sebou pomalu sunou pouЕЎtГ­. VЕЎichni byli odД›ni v ДЌernГЅch plГЎЕЎtГ­ch s kapucemi a neustГЎle si mezi sebou povГ­dali tГ­m skЕ™ehotavГЅm jazykem. SpatЕ™ila takГ©, Еѕe nenГ­ jedinГЎ, kdo je vleДЌen pouЕЎtГ­. S ohromnou Гєlevou si uvД›domila, Еѕe pЕ™ed sebou vidГ­ Kendricka, Sandaru, Aberthola, Brandta, Atmeho, Illeprii i s dГ­tД›tem, Steffena, Arliss, nД›kolik dalЕЎГ­ch StЕ™Г­brnГЅch a takГ© Krohna. Zbyl jich necelГЅ tucet. VЕЎichni byli teДЏ vleДЌeni kolem a nehГЅbali se, takЕѕe Gwen nebyla schopnГЎ Е™Г­ci, zda jsou naЕѕivu nebo ne. Podle toho, jak bezvlГЎdnД› vЕЎak pЕЇsobili, by spГ­ЕЎe odhadovala, Еѕe jsou po smrti.

PЕ™i tom pomyЕЎlenГ­ se jГ­ sevЕ™elo srdce. Modlila se k Bohu, aby to nebyla pravda. PЕ™esto vЕЎak zЕЇstГЎvala pesimistickГЎ. Kdo by po tom vЕЎem mohl mГ­t jeЕЎtД› vЕЇli ЕѕГ­t? Ani o sobД› si stГЎle jeЕЎtД› nebyla zcela jistГЎ, Еѕe je vlastnД› naЕѕivu.

Znovu ji zaДЌali vlГЎДЌet pouЕЎtГ­. ZavЕ™ela oДЌi a kdyЕѕ je potom znovu otevЕ™ela, uvД›domila si, Еѕe muselo ubД›hnout mnoho ДЌasu, protoЕѕe slunce uЕѕ sedД›la nГ­zko nad obzorem. JednoduЕЎe usnula. PЕ™esto vЕЎak stГЎle pokraДЌovali v cestД›. Znovu se podivila, co jsou ty bytosti zaДЌ. NejspГ­ЕЎ to byl jakГЅsi nomГЎdskГЅ kmen, kterГЅ se dokonale pЕ™izpЕЇsobil Еѕivotu v tГ©to nehostinnГ© pustinД› a nД›jak tu dokГЎzal pЕ™eЕѕГ­t. PЕ™emГЅЕЎlela o tom, jak se jim podaЕ™ilo ji najГ­t a kam ji teДЏ tГЎhnou. Na jednu stranu jim byla velmi vdД›ДЌnГЎ, protoЕѕe jГ­ prozatГ­m zachrГЎnili Еѕivot. Na druhou stranu, jak mohla vД›dД›t, Еѕe ji neodnГЎЕЎejГ­ jenom proto, aby ji pozdД›ji mohli zabГ­t? Tady v pouЕЎti jistД› mnoho potravy nenachГЎzeli?

AЕҐ uЕѕ to vЕЎak bylo tak ДЌi onak, Gwen nemД›la dostatek sil to nД›jak ovlivnit.

KdyЕѕ uplynula dalЕЎГ­, pro ni velmi neurДЌitГЎ doba, Gwen znovu otevЕ™ela oДЌi, probuzenГЎ jakГЅmsi ЕЎelestivГЅm zvukem. Nejprve to znД›lo jako trnovГЅ keЕ™, poletujГ­cГ­ volnД› pouЕЎtГ­, ale potom zvuk zesГ­lil a ona poznala, Еѕe to musГ­ bГЅt nД›co jinГ©ho. ZnД›lo to jako pГ­seДЌnГЎ bouЕ™e. RozzuЕ™enГЎ, nelГ­tostnГЎ, vЕЎe niДЌГ­cГ­ pГ­seДЌnГЎ bouЕ™e.

Po chvГ­li se ti, kteЕ™Г­ ji nesli, ponД›kud otoДЌili a jГ­ se dГ­ky tomu naskytl pohled, jakГЅ jeЕЎtД› nikdy pЕ™edtГ­m nevidД›la. KdyЕѕ si uvД›domila, Еѕe se k tomu pЕ™ibliЕѕujГ­, sevЕ™el se jГ­ Еѕaludek. Nedaleko od nich, zcela jistД› to nebylo vГ­ce neЕѕ sto metrЕЇ, se zvedala obrovskГЎ stД›na rozvГ­Е™enГ©ho pГ­sku. Byla tak vysokГЎ, Еѕe Gwen ani nedokГЎzala dohlГ©dnout na jejГ­ vrchol. NeustГЎle se v nГ­ prohГЎnД›l vГ­tr a zuЕ™ivД› vГ­Е™il oblaka prachu a pГ­sku. Byla tak hustГЎ, Еѕe nebylo moЕѕnГ© vidД›t skrz.

Jejich kolona vЕЎak mГ­Е™ila pЕ™Г­mo k bouЕ™i. HuДЌenГ­ brzy zesГ­lilo natolik, Еѕe se stalo ohluЕЎujГ­cГ­m. Gwendolyn pЕ™emГЅЕЎlela, proДЌ tam jdou. Vypadalo to jako jistГЎ smrt.

„OtoДЌte se!“ chtД›lo se jГ­ vykЕ™iknout.

Ale nepodaЕ™ilo se jГ­ vydat ze sebe o mnoho vГ­ce neЕѕ jenom pГЎr chrДЌivГЅch zvukЕЇ. V hukotu vД›tru jejГ­ slabГЅ hlas navГ­c dokonale zanikl. Ani ona sama se neslyЕЎela. NavГ­c, kdo vД›dД›l, jestli by vЕЇbec dbali na to, co Е™Г­kГЎ?

PocГ­tila, jak na ni zaДЌal dopadat pГ­sek. UЕѕ byli pГ­seДЌnГ© stД›nД› skuteДЌnД› blГ­zko. Tu k nГ­ pЕ™istoupily dalЕЎГ­ dvД› z bytostГ­ a obalily jГ­ kolem obliДЌeje jeЕЎtД› jeden kus plГЎtna. UvД›domila si, Еѕe se jГ­ pokouЕЎejГ­ pЕ™ed tГ­m Еѕivlem ochrГЎnit.

Jenom o chvГ­li pozdД›ji uЕѕ pocГ­tila, jak se do nГ­ mocnД› opЕ™el vГ­tr, pЕ™inГЎЕЎejГ­cГ­ spousty pГ­sku.

Jakmile vstoupili do bouЕ™e, hluk kolem vzrostl natolik, Еѕe mД›la pocit, Еѕe z toho musГ­ za chvГ­li zcela jistД› ohluchnout. NedokГЎzala si pЕ™edstavit, Еѕe by z toho mohli vyvГЎznout ЕѕivГ­. Najednou byla ohromnД› vdД›ДЌnГЎ za plГЎЕЎЕҐ, kterГЅ jГ­ omotali kolem tД›la i za ten kus lГЎtky skrГЅvajГ­cГ­ jejГ­ tvГЎЕ™. Byla to jedinГЎ ochrana vЕЇДЌi vЕЎudypЕ™Г­tomnГ©mu pГ­sku. NomГЎdi krГЎДЌeli se sklonД›nГЅmi hlavami neГєnavnД› dГЎl a vypadali, Еѕe toto podstoupili jiЕѕ mnohokrГЎt. Nesli ji dГЎl a dГЎl tou bouЕ™Г­, vЕЎude kolem vГ­Е™il pГ­sek, zpЕЇsobujГ­cГ­, Еѕe nebylo vidД›t ani na dva kroky pЕ™ed sebe. Gwen pochybovala, Еѕe to jen tak skonДЌГ­.

JenЕѕe potom se po urДЌitГ© dobД› rozhostilo ticho, naruЕЎovanГ© jenom jemnГЅm zvonД›nГ­m v jejГ­ch uЕЎГ­ch. Tak obyДЌejnГЎ vД›c jako je ticho najednou chutnala tak sladce. DvД› z nomГЎdskГЅch bytostГ­ k nГ­ pЕ™istoupil a sundaly jГ­ lГЎtku z obliДЌeje. Gwen spatЕ™ila, Еѕe skuteДЌnД› proЕЎli tou pГ­seДЌnou bouЕ™Г­ a vynoЕ™ili se na jejГ­m druhГ©m konci. JenЕѕe kde to bylo?

Po uplynutГ­ dalЕЎГ­ doby, kterou Gwen stГЎle jenom stД›ЕѕГ­ dokГЎzala odhadovat, byly vЕЎak najednou vЕЎechny jejГ­ otГЎzky zodpovД›zeny. JemnД› ji poloЕѕili na zem. LeЕѕela na zГЎdech, nehГЅbala se a nad sebou vidД›la blankytnД› modrГ© nebe. PЕ™ekvapenД› zamrkala oДЌima, protoЕѕe si uvД›domila, Еѕe nebe nenГ­ to jedinГ©, co se v jejГ­m zornГ©m poli nachГЎzГ­.

UvД›domila si, Еѕe se takГ© dГ­vГЎ na neuvД›Е™itelnД› vysokou zeДЏ, postavenou z kamene. VypГ­nala se desГ­tky metrЕЇ do vГЅЕЎky a pokraДЌovala do obou smД›rЕЇ napravo i nalevo, aЕѕ se nakonec ztrГЎcela z dohledu. Nejprve si myslela, Еѕe se jednГЎ o nД›jakГ© obrovskГ© skalnГ­ Гєtesy, ale po chvГ­li si povЕЎimla, Еѕe na vrcholku jsou zbudovanГ© ochozy, opevnД›nГ­ a strГЎЕѕnГ© vД›Еѕe. A pЕ™edevЕЎГ­m: spatЕ™ila na nich tisГ­ce rytГ­Е™ЕЇ, jejichЕѕ zbroj se blyЕЎtila na slunci.

NerozumД›la tomu. Co tu dД›lajГ­? RytГ­Е™i ve zbroji uprostЕ™ed rozЕѕhavenГ© pouЕЎtД›? Kam ji to ty bytosti odnesly?

Potom jГ­ to ale najednou jako zГЎzrakem doЕЎlo. JejГ­ srdce se rozbuЕЎilo jako o zГЎvod, kdyЕѕ si uvД›domila, Еѕe se jГ­ zcela jistД› podaЕ™ilo pЕ™ejГ­t Velkou pustinu.

On tedy skuteДЌnД› existoval?

DruhГЅ Prsten?




KAPITOLA DRUHГЃ


Angela letД›la tvГЎЕ™Г­ napЕ™ed vstЕ™Г­c napД›nД›nГЅm vodГЎm moЕ™e. StГЎle jeЕЎtД› mohla vidД›t Thorovo tД›lo, potГЎpД›jГ­cГ­ se pod hladinu. NehГЅbal se a kaЕѕdou vteЕ™inou klesal hloubД›ji a hloubД›ji. DobЕ™e vД›dД›la, Еѕe bude bД›hem chvilky mrtvГЅ a pokud neskoДЌГ­ pЕ™es palubu za nГ­m, nebude mГ­t ЕѕГЎdnou nadД›ji.

Byla odhodlána jej zachránit – i kdyby jí to mělo stát vlastní život. Nedokázala si to sice zcela jasně vysvětlit, ale cítila k Thorgrinovi velmi silné pouto hned od první chvíle, kdy se tam na ostrově setkali. Byl to jediný člověk, se kterým se kdy v životě setkala, jenž se nebál její lepry, a který ji navzdory tomu dokonce objal. Celou dobu se na ni přitom díval jako na normálního člověka a nikdy se od ní ani na vteřinu neodvrátil, jak to dělávali jiní. Cítila, že mu velice dluží a byla odhodlána mu pomoci, i kdyby to mělo znamenat, že přinese tu největší oběť.

NГЎraz na studenou vodnГ­ hladinu pro ni byl drtivГЅ. Jako kdyby se jГ­ do kЕЇЕѕe najednou zabodl miliГіn malinkГЅch pЕ™ipГ­nГЎДЌkЕЇ. Voda byla tak straЕЎlivД› studenГЎ, Еѕe i se zavЕ™enou pusou vykЕ™ikla. PЕ™esto se vЕЎak se zadrЕѕenГЅm dechem zaДЌala chrabЕ™e noЕ™it hloubД›ji a hloubД›ji. OtevЕ™ela oДЌi a snaЕѕila se v kalnГ© vodД› spatЕ™it Thorgrinovo tД›lo. UЕѕ jej tГ©mД›Е™ nevidД›la. Klesal a noЕ™il se do temnot stГЎle hloubД›ji. MocnД› se odrazila nohama a potom jeЕЎtД› jednou a znovu. V rychlosti, kterou tГ­m nabrala, potom natГЎhla ruku pЕ™ed sebe co nejvГ­ce to ЕЎlo a nakonec se jГ­ podaЕ™ilo jej chytit za rukГЎv.

Byl tД›ЕѕЕЎГ­ neЕѕ by si myslela. Objala jej obД›ma rukama, otoДЌila se a zaДЌala se zuЕ™ivД› odrГЎЕѕet nohama, aby zastavila klesГЎnГ­ a pЕ™imД›la svГ© bЕ™emeno vydat se smД›rem k hladinД›. Angela nebyla ani velkГЎ, ani silnГЎ. DobЕ™e vД›dД›la, Еѕe jejГ­ nohy jsou mnohem silnД›jЕЎГ­, neЕѕ hornГ­ polovina tД›la. JejГ­ ruce byly slabГ© kvЕЇli nemoci, ale nohy mД›ly naopak vГ­ce sГ­ly neЕѕ mД›l leckterГЅ muЕѕ, protoЕѕe je pouЕѕГ­vala o to vГ­ce, oДЌ se nemohla spolehnout na ruce. TeДЏ se dГ­ky nim zuЕ™ivД› odrГЎЕѕela moЕ™skou vodou ve snaze se dostat ke hladinД›. Jestli se na tom ostrovД› nД›co nauДЌila opravdu dobЕ™e, pak to bylo prГЎvД› plavГЎnГ­.

Po chvГ­li si uvД›domila, Еѕe se skuteДЌnД› pohybujГ­ smД›rem vzhЕЇru. TemnГ© vody se prosvД›tlily a za chvГ­li uЕѕ vidД›la sluneДЌnГ­ paprsky, kterГ© se lГЎmaly o hladinu.

No tak! Pomyslela si. UЕѕ jenom kousek!

Už teď byla vyčerpaná, ale nedovolila si ochabnout, i když její plíce hořely a svaly dostávaly křeče – jedním posledním mocným záběrem nohou se vynořila.

SГ­pavД› lapala po dechu, nepЕ™estГЎvala kopat nohama a zГЎroveЕ€ ze vЕЎech sil tГЎhla Thorgrina rukama nad hladinu. Nakonec se jГ­ podaЕ™ilo dostat tam alespoЕ€ jeho hlavu. StГЎle se zdГЎl bГЅt v bezvД›domГ­. Angela se zhrozila, Еѕe jejГ­ zГЎkrok pЕ™iЕЎel pozdД› a on uЕѕ se mezitГ­m staДЌil utopit.

„Thorgrine!“ kЕ™iДЌela. „VzbuДЏ se!“

Chytila jej zezadu, objala jej kolem pasu, chytila se za vlastnГ­ zГЎpД›stГ­ a zaДЌala mu trhavГЅmi pohyby stlaДЌovat bЕ™icho k sobД›. DД›lala pЕ™esnД› to, co vidД›la dД›lat svГ© pЕ™ГЎtele, kdyЕѕ se kdysi nД›kdo topil. JejГ­ malГ© ruce se od tГ© nГЎmahy okamЕѕitД› roztЕ™ГЎsly.

„ProsГ­m, Thorgrine,“ plakala. „ProsГ­m, Еѕij! ЕЅij pro mД›!“

Vtom se koneДЌnД› rozkaЕЎlal, otevЕ™el oДЌi a zaДЌal se v jejГ­m nГЎruДЌГ­ zmГ­tat. S ulehДЌenГ­m si uvД›domila, Еѕe je zase zpД›t. Jeho kaЕЎel nebral konce, kdyЕѕ dГЎvil spousty vdechnutГ© vody. Angela byl neskuteДЌnД› ЕЎЕҐastnГЎ.

NavГ­c to vypadalo, Еѕe Thor znovu nabral plnГ©ho vД›domГ­. CelГЅ ten hrЕЇzostraЕЎnГЅ incident jej koneДЌnД› probral z jeho hlubokГ© paralГЅzy. MoЕѕnГЎ, doufala, Еѕe bude dokonce dostateДЌnД› silnГЅ, aby se tД›m muЕѕЕЇm postavil a pomohl jim utГ©ci.

Ani poЕ™ГЎdnД› nedokonДЌila myЕЎlenku, kdyЕѕ tu najednou do vody kolem nich dopadla smyДЌka na konci dlouhГ©ho lana a okamЕѕitД› se kolem nГ­ i Thora tД›snД› utГЎhla.

PohlГ©dla vzhЕЇru a spatЕ™ila postavy tД›ch hrdloЕ™ezЕЇ, jak stojГ­ u boДЌnice lodi a zaДЌГ­najГ­ je na lanД› vytahovat nahoru, jako kdyby rybaЕ™ili. Angela sebou zaДЌala zmГ­tat a doufala, Еѕe se k nГ­ Thor pЕ™idГЎ, ale ten, potГ© co vykaЕЎlal vЕЎechnu vodu, znovu ochabl a zdГЎlo se, Еѕe rozhodnД› nemГЎ dostatek sil na jakГЅkoliv odpor.

PomalouДЌku byli vytahovГЎni zpГЎtky k palubД›, kapala z nich spousta vody a pirГЎti na nД› hnД›vivД› pokЕ™ikovali.

„NE!“ kЕ™iДЌela Angela a zmГ­tala sebou jako ЕЎГ­lenГЎ.

KdyЕѕ byli vytaЕѕeni nad ГєroveЕ€ paluby, pЕ™itГЎhl je jeden z tД›ch hrdloЕ™ezЕЇ hГЎkem na dlouhГ© tyДЌi a druhГЅ potom pЕ™eЕ™Г­zl jejich provaz. StГЎle k sobД› vzГЎjemnД› pЕ™ipoutГЎni, dopadli tvrdД› na dЕ™evД›nou palubu. Angela nepЕ™estГЎvala zuЕ™ivД› bojovat s provazem a snaЕѕila se osvobodit.

Ale bylo to zcela k niДЌemu. BД›hem chvilky k nim pЕ™iskoДЌilo nД›kolik pirГЎtЕЇ, pЕ™iЕЎpendlilo je oba k zemi a otoДЌilo na bЕ™icho. Angela pocГ­tila hrubГ© ruce, kterГ© jГ­ pЕ™ekЕ™Г­Еѕily paЕѕe za zГЎdy a nГЎslednД› je pevnД› svГЎzaly dalЕЎГ­m lanem. Potom byla vytaЕѕena na nohy. Pokusila se vzdorovat i teДЏ, ale nedokГЎzala uЕѕ se ani pohnout.

S obavou se podГ­vala na Thorgrina a vidД›la, Еѕe i on je podobnГЅm zpЕЇsobem svazovГЎn. Byl stГЎle vГ­ce v Е™Г­ЕЎi snЕЇ neЕѕ pЕ™i vД›domГ­. Potom byli oba hrubД› a pЕ™Г­liЕЎ rychle vedeni pЕ™es palubu. Angela mД›la co dД›lat, aby pЕ™itom neupadla. Thor ЕЎel jako ve snГЎch.

„Tohle vГЎs nauДЌГ­ pokouЕЎet se o ГєtД›k,“ zavrДЌel na nД› jeden z pirГЎtЕЇ.

SpatЕ™ila, Еѕe se pЕ™ed nimi otevГ­rajГ­ dЕ™evД›nГЎ vrata, vedoucГ­ do podpalubГ­. ZadГ­vala se do temnoty vlГЎdnoucГ­ tam dole a potom uЕѕ tam byli s Thorem oba hrubД› postrДЌeni dovnitЕ™.

Bez moЕѕnosti alespoЕ€ vztГЎhnout ruce pЕ™ed sebou na ochranu hlavy proletД›li temnotou a tvrdД› pЕ™istГЎli ve ЕЎpinavГ©m podpalubГ­. Thor dopadl jenom tД›snД› vedle nГ­. StaДЌilo mГЎlo a byl by ji vahou svГ©ho tД›la rozdrtil. Kolem se rozhostila tma.

Vrata se za nimi okamЕѕitД› zabouchla a sebrala jim i poslednГ­ zbytky dennГ­ho svД›tla. NahoЕ™e se ozvalo chЕ™estД›nГ­ Е™etД›zu, jak pirГЎti dveЕ™e zajiЕЎЕҐovali. Angela se pЕ™ekulila na zГЎda, pЕ™erГЅvavД› oddychovala a rozhlГ­Еѕela se, kam je to pirГЎti hodili.

Ve stropД› se vЕЎak najednou objevil dalЕЎГ­ zdroj svД›tla, kdyЕѕ pirГЎti otevЕ™eli okenici zamЕ™Г­ЕѕovanГ©ho okГ©nka. OkamЕѕitД› se v nД›m objevilo nД›kolik zarostlГЅch tvГЎЕ™Г­. NД›kterГ© na nД› zaДЌaly plivat. Potom odeЕЎli. KdyЕѕ znovu zavЕ™eli i tento poslednГ­ pЕ™Г­vod svД›tla, Angela najednou v temnotД› uslyЕЎela hlas.

„Klid. Nejste tu sami.“

Vyděšeně sebou trhla, ale potom si uvědomila, že ten hlas zná a že to rozhodně neznamená další ohrožení. V temnotě s nimi seděli, s rukama svázanýma za zády, Thorovi přátelé Reece, Selese, Elden, Indra, O’Connor a Matus. Všichni byli naživu. Angela si přitom byla zcela jistá, že byli na moři zabiti a tak se jí teď ohromně ulevilo.

ZГЎroveЕ€ se jГ­ vЕЎak zmocnilo velmi neblahГ© tuЕЎenГ­, protoЕѕe, pokud byli vЕЎichni tito skvД›lГ­ bojovnГ­ci odzbrojeni a zajati, jakГ© potom mohou mГ­t ЕЎance se odsud dostat ЕѕivГ­?




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Erec sedД›l na palubД› svГ© lodi opЕ™en zГЎdy o stД›ЕѕeЕ€ a s rukama sloЕѕenГЅma v klГ­nД› se se starostГ­ ve tvГЎЕ™i dГ­val pЕ™ed sebe. Jeho zbГЅvajГ­cГ­ lodД› byly teДЏ rozptГЅlenГ© na potemnД›lГ© noДЌnГ­ hladinД› kolem tГ© jeho, avЕЎak zГЎroveЕ€ vЕЎechny obklopeny ohromnou flotilou imperiГЎlnГ­ch lodГ­. Byli obklГ­ДЌeni ze vЕЎech stran a svit obou mД›sГ­cЕЇ nedГЎval nadД›ji, Еѕe by se mohli skrГЅt v temnotГЎch. Na stД›ЕѕnГ­ch ErecovГЅch lodГ­ stГЎle jeЕЎtД› hrdД› vlГЎly vlajky JiЕѕnГ­ch ostrovЕЇ, zatГ­mco nepЕ™Г­tel dГЎval na odiv svГ© ДЌernГ© a zlatГ© imperiГЎlnГ­ prapory. Byl to skliДЌujГ­cГ­ pohled. Vzdal se, aby uЕЎetЕ™il Еѕivoty svГЅch lidГ­, ale teДЏ byli dГ­ky tomu vydГЎni imperiГЎnЕЇm na milost a nemilost jako obyДЌejnГ­ vД›zni a nebyla ЕѕГЎdnГЎ cesta, jak se z toho dostat.

Na palubД› kaЕѕdГ© z lodГ­, stejnД› jako na tГ© jeho, teДЏ byla pЕ™Г­tomna nevelkГЎ imperiГЎlnГ­ posГЎdka. Bylo to pokaЕѕdГ© asi tucet muЕѕЕЇ, stojГ­cГ­ch porЕЇznu na palubД› a znudД›nД› zГ­rajГ­cГ­ch do noci. ДЊlenovГ© jeho vlastnГ­ posГЎdky byli na palubГЎch takГ©, sedД›li povД›tЕЎinou na zГЎdi a ruce mД›li svГЎzanГ© Е™emeny. Na kaЕѕdГ© lodi bylo desetkrГЎt vГ­ce zajatcЕЇ neЕѕ strГЎЕѕГ­, ale ty si z toho oДЌividnД› nic nedД›laly. DГ­ky tomu, Еѕe byli vЕЎichni svГЎzanГ­, vlastnД› ani nebylo tЕ™eba aby nД›kdo zajatce hlГ­dal. Erecova armГЎda se vzdala a i kdyby se pokusili znovu zГ­skat vlГЎdu nad svГЅmi lodД›mi, stejnД› by nedokГЎzali obleЕѕenГ­ imperiГЎlnГ­ flotily prolomit.

Nemohl si pomoci, aby se kvЕЇli tomu necГ­til ЕЎpatnД›. Kapitulace byla rozumnГЅm ДЌinem, ale on se jeЕЎtД› nikdy v ЕѕivotД› nikomu nevzdal a teДЏ jej to nekoneДЌnД› pГЎlilo. NeustГЎle si musel pЕ™ipomГ­nat, Еѕe je teДЏ vlГЎdcem nad Еѕivoty mnohГЅch a ne jenom bojovnГ­kem, nasazujГ­cГ­m pouze svЕЇj vlastnГ­ Еѕivot. MД›l teДЏ mnohem vД›tЕЎГ­ zodpovД›dnost. NechtД›l, aby vЕЎichni zemЕ™eli v boji s tak velikou pЕ™esilou. KvЕЇli Krovovi padli do lГ©ДЌky a pokusit se ji Е™eЕЎit bojem by bylo zcela marnГ©. Jeho otec jej uДЌil, Еѕe prvnГ­m a vЕЇbec nejdЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­m pravidlem dobrГ©ho vlГЎdce je umД›t rozpoznat, kdy je vhodnГ© bojovat a kdy radД›ji ustoupit a vrГЎtit se do boje pozdД›ji a za lepЕЎГ­ch podmГ­nek. Chrabrost a pГЅcha byly pro rytГ­Е™e dЕЇleЕѕitГ©, ale v rukou vlГЎdce pЕ™inГЎЕЎely jenom smrt. Otcova rada byla snadno pochopitelnГЎ, ale pЕ™esto nebylo lehkГ© se jГ­ Е™Г­dit.

„JГЎ bych teda radЕЎi bojoval,“ ozval se za nГ­m hlas, pЕ™ipomГ­najГ­cГ­ jeho vlastnГ­ myЕЎlenky.

PodГ­val se na svГ©ho bratra Stroma, kterГЅ sedД›l svГЎzanГЅ vedle nД›j. PЕ™esto vЕЎak vypadal stejnД› sebevД›domГЅ jako vЕѕdycky.

Erec se zamraДЌil.

„Bojoval bys a vЕЎichni bychom teДЏ byli mrtvГ­,“ odpovД›dД›l.

Strom pokrДЌil rameny.

„ZemЕ™eme tak jako tak, bratЕ™e,“ namГ­tnul. „Imperium neznГЎ nic neЕѕ krutost. Kdyby bylo po mГ©m, mohli jsme alespoЕ€ padnout v bitvД› jako hrdinovГ©. TeДЏ nГЎs pozabГ­jГ­ uЕѕ ne jako svobodnГ© lidi, ale jako bezmocnГ© zajatce. PodЕ™eЕѕou nГЎs jako kuЕ™ata.“

„Anebo hЕЇЕ™,“ pЕ™idal se do hovoru jeden z dЕЇstojnГ­kЕЇ, „zotroДЌГ­ nГЎs a uЕѕ nikdy nepoznГЎme, jakГ© to je, kdyЕѕ se ДЌlovД›k mЕЇЕѕe svobodnД› nadechnout. Proto jsme tД› sem nГЎsledovali?“

„Nic z toho nemЕЇЕѕeЕЎ vД›dД›t,“ odpovД›dД›l Erec. „Nikdo nemЕЇЕѕeme Е™Г­ct, co teДЏ imperiГЎni udД›lajГ­. AlespoЕ€ jsme prozatГ­m naЕѕivu. To nГЎm poЕ™ГЎd dГЎvГЎ ЕЎanci. Boj by byla jistГЎ smrt.“

Strom se na bratra zklamanД› podГ­val.

„Otec by se takhle nezachoval.“

Erec zrudnul.

„NemГЎЕЎ tuЕЎenГ­, co by otec v podobnГ© situaci udД›lal.“

„NemГЎm?!“ najeЕѕil se Strom. „Vyrostl jsem vedle nД›j. ЕЅil jsem na ostrovech celГЅ Еѕivot, zatГ­mco ty ses toulal po Prstenu. Sotva otce znГЎЕЎ. A jГЎ Е™Г­kГЎm, Еѕe by bojoval.“

Erec zakroutil hlavou.

„Je snadnГ© takhle mluvit jako bojovnГ­k,“ nedal se. „JenЕѕe kdyЕѕ jsi velitel, mГЎЕЎ na vД›ci troЕЎku jinГЅ nГЎzor. VГ­m o otci dost na to, abych mohl s klidem prohlГЎsit, Еѕe by hledal kaЕѕdou cestu, jak svoje lidi zachrГЎnit. On nebyl zbrklГЅ vlГЎdce. MД›l svou pГЅchu, ale dokГЎzal nad nГ­ udrЕѕet kontrolu. NГЎЕЎ otec, kdyЕѕ byl jeЕЎtД› mladГЅ a byl pouhГЅm rytГ­Е™em, by jistД› bojoval, ale ten samГЅ muЕѕ jakoЕѕto krГЎl by udД›lal to, co jГЎ, aby se mohl vrГЎtit do boje za lepЕЎГ­ch podmГ­nek. AЕѕ jeЕЎtД› o nД›co vyrosteЕЎ a staneЕЎ se muЕѕem, mnohГ© pochopГ­ЕЎ, bratЕ™e.“

Strom zbrunГЎtnД›l.

„JГЎ jsem mnohem vГ­c muЕѕem neЕѕ ty.“

Erec si jenom povzdechl.

„JeЕЎtД› doopravdy nechГЎpeЕЎ, co bitva vlastnД› znamenГЎ,“ odpovД›dД›l. „Ne, dokud nД›jakou neprohrajeЕЎ. Ne, dokud neuvidГ­ЕЎ vlastnГ­ lidi, jak kolem tebe umГ­rajГ­. Ty jsi jeЕЎtД› nikdy poЕ™ГЎdnД› neprohrГЎl. Byl jsi v bezpeДЌГ­ a pЕ™epychu na ostrovech celГЅ svЕЇj Еѕivot. To tД› uДЌinilo arogantnГ­m. MГЎm tД› rГЎd jako bratra – ale jako velitele mД› ЕЎtveЕЎ.“

Oba se odmlДЌeli v jakГ©msi napjatГ©m pЕ™Г­mД›Е™Г­. Erec se zadГ­val do noci. ProhlГ­Еѕel si nekoneДЌnГ© hvД›zdnatГ© nebe a znovu pЕ™emГЅЕЎlel o celГ© tГ© rozpravД›. MД›l svГ©ho bratra opravdu rГЎd, ale takГ© si musel pЕ™iznat, Еѕe se spolu velmi ДЌasto hГЎdajГ­ a to tГ©mД›Е™ o ДЌemkoliv. Jako kdyby ani nebyli schopnГ­ vidД›t jednu vД›c stejnГЅm zpЕЇsobem. Erec notnou chvГ­li zЕЇstal zticha, aby se uklidnil. Zhluboka se nadechl noДЌnГ­ho vzduchu a znovu se ke Stromovi otoДЌil.

„Nechci se vzdГЎt,“ Е™ekl o poznГЎnГ­ klidnД›jЕЎГ­m tГіnem. „Nechci, aby se z nГЎs stali vД›zni nebo dokonce otroci. MusГ­ЕЎ se na to ale dГ­vat z ЕЎirЕЎГ­ho hlediska. Гљstup je mnohdy jenom prvnГ­ dД›jstvГ­ bitvy. Ne vЕѕdycky se na nepЕ™Г­tele vrhГЎme s tasenГЅmi meДЌi. NД›kdy je lepЕЎГ­ s nГ­m bojovat pД›stmi nebo dokonce slovy. MeДЌ mЕЇЕѕeЕЎ tasit kdykoliv pozdД›ji.“

Strom se na nД›j nechГЎpavД› podГ­val.

„A jak nГЎs z toho teДЏ plГЎnujeЕЎ dostat?“ zeptal se. „VЕѕdyЕҐ jsme jim odevzdali zbranД›. SedГ­me tu svГЎzanГ­ a nemЕЇЕѕeme se ani hnout. Obklopuje nГЎs flotila, kterГЎ mГЎ tisГ­c plachet. Jak bychom teДЏ mohli ten meДЌ, o kterГ©m mluvГ­ЕЎ, asi tak tasit?“

Erec zakroutil hlavou.

„Ty nevidГ­ЕЎ naЕЎi situaci celou,“ Е™ekl. „Nikdo z naЕЎich nenГ­ mrtvГЅ. PoЕ™ГЎd mГЎme naЕЎe lodД›. MoЕѕnГЎ, Еѕe jsme teДЏ zajatci, ale jГЎ vidГ­m na kaЕѕdГ© lodi jenom hrstku imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ – to znamenГЎ, Еѕe nad nimi mГЎme ohromnou pЕ™esilu. VЕЎechno, co je tЕ™eba, je nechat pЕ™eskoДЌit jiskru. Ve sprГЎvnou chvГ­li a ve sprГЎvnГ© situaci. Potom mЕЇЕѕeme uniknout.“

TeДЏ zase nesouhlasil Strom.

„NemЕЇЕѕeme se na nД› vrhnout,“ Е™ekl. „Jsme svГЎzanГ­, bezmocnГ­, takЕѕe ДЌГ­sla nic neznamenajГ­. A i kdybychom se vzbouЕ™ili, okolnГ­ lodД› nГЎs poЕЎlou ke dnu bД›hem chvГ­le.“

Erec se rozhodl bratra a jeho pesimismus raději ignorovat. Namísto toho se zadíval na Alistair, která bezvládně ležela opodál. I ona byla svázaná. Vidět ji v tomto stavu a s vyhlídkami na budoucnost stejně neblahými, jako měli ostatní, mu lámalo srdce. Všechno to bylo ostatně kvůli němu. Jemu osobně nevadilo stát se dočasně zajatcem – to byla jednoduše věc, která se ve válkách stává. Ale pro ni by si býval přál lepší osud. Dal by cokoliv za to, aby mohl alespoň ji osvobodit.

Byl jГ­ neskonale vdД›ДЌnГЅ za to, Еѕe mu znovu zachrГЎnila Еѕivot tam v DraДЌГ­m hЕ™betu proti moЕ™skГ© nestvЕЇЕ™e. DobЕ™e vД›dД›l, Еѕe je z toho stГЎle jeЕЎtД› vyДЌerpanГЎ a pЕ™Г­liЕЎ slabГЎ, aby teДЏ mohla svГ© sГ­ly pouЕѕГ­t v jejich prospД›ch. PЕ™itom byla nejspГ­ЕЎe jedinou nadД›jГ­ a tajnou zbranГ­, kterou mД›li.

„Alistair,“ zavolal na ni znovu tiЕЎe. DД›lal to kaЕѕdГЅch pГЎr minut. NatГЎhl se a nohou se jemnД› dotkl tГ© jejГ­. Dal by cokoliv za to, aby se mohl dostat ze svГЅch pout, dojГ­t k nГ­, obejmout ji a osvobodit ji. LeЕѕet vedle nГ­ a pЕ™itom nebГЅt schopen ani tГ© zГЎkladnГ­ pomoci byl ten nejzoufalejЕЎГ­ pocit na svД›tД›.

„Alistair,“ zavolal na ni. „ProsГ­m, to jsem jГЎ, Erec. VzbuДЏ se. ProsГ­m tД›. PotЕ™ebuju tД› – my tД› potЕ™ebujeme.“

Celou noc ДЌekal, aЕѕ jeho milГЎ znovu otevЕ™e oДЌi, ale teДЏ uЕѕ zaДЌГ­nal ztrГЎcet nadД›ji. UЕѕ si nebyl vЕЇbec jistГЅ, Еѕe se z tГ© nГЎmahy dokГЎЕѕe jeЕЎtД› vzpamatovat.

„Alistair,“ prosil ji znovu a znovu. „ProsГ­m. VzbuДЏ se kvЕЇli mnД›.“

ДЊekal na reakci, ale ona se ani nepohnula. BezvlГЎdnД› leЕѕela na dЕ™evД›nГ© palubД›, klidnД› dГЅchala a v mД›sГ­ДЌnГ­m svД›tle vypadala nГЎdhernД›. Erec se modlil, aby to tak nezЕЇstalo navЕѕdy.

ZklamanД› se odvrГЎtil, sklonil hlavu a zavЕ™el oДЌi. MoЕѕnГЎ, Еѕe uЕѕ bylo doopravdy vЕЎechno ztraceno. V tГ©to situaci jednoduЕЎe uЕѕ nemohl nic dalЕЎГ­ho dД›lat.

„Jsem tady,“ ozval se do noci zvonivГЅ, velmi slabГЅ hlas.

PodГ­val se na ni a spatЕ™il, Еѕe mГЎ napЕЇl otevЕ™enГ© oДЌi a dГ­vГЎ se na nД›j. Jeho srdce se rozbuЕЎilo nadЕЎenГ­m. NechybД›lo mnoho a byl by vykЕ™ikl radostГ­. Alistair vypadala unavenД› a velmi, velmi ospale.

„Alistair, lГЎsko,“ Е™ekl s nadД›jГ­ v hlase. „PotЕ™ebuju tД›. UЕѕ jenom naposled, neЕѕ si poЕ™ГЎdnД› odpoДЌineЕЎ. Tohle bez tebe bohuЕѕel nezvlГЎdnu.“

ZavЕ™ela oДЌi a trvalo velmi dlouho, neЕѕ se zase maliДЌko pootevЕ™ely.

„Co potЕ™ebujeЕЎ?“ zeptala se.

„NaЕЎe pouta,“ odpovД›dД›l. „PotЕ™ebujeme, abys nГЎs osvobodila. VЕЎechny.“

Alistair znovu zavЕ™ela oДЌi. Dlouhou dobu se potom neozГЅvalo nic neЕѕ ЕЎumД›nГ­ moЕ™e a narГЎЕѕenГ­ nevysokГЅch vln o boky lodi. Ticho se prodluЕѕovalo a Erec nakonec nabyl jistoty, Еѕe Alistair znovu upadla do bezvД›domГ­.

Ona vЕЎak po jeЕЎtД› dalЕЎГ­ chvГ­li znovu procitla.

S obrovskГЅm ГєsilГ­m pozvedla mГ­rnД› hlavu a rozhlГ©dla se po vЕЎech lodГ­ch kolem, jako kdyby si chtД›la udД›lat vlastnГ­ obrГЎzek o situaci. Erec vidД›l, Еѕe jejГ­ oДЌi mД›nГ­ barvu. ZaДЌГ­naly stГЎle jasnД›ji modЕ™e zГЎЕ™it a nakonec osvД›tlovaly noДЌnГ­ palubu jako dvД› pochodnД›.

JejГ­ pouta se najednou uvolnila. Erec uslyЕЎel, jak se ty provazy trhajГ­ a vidД›l, jak o chvГ­li pozdД›ji zvedla obД› ruce pЕ™ed sebe. Z dlanГ­ jГ­ vyzaЕ™ovalo intenzivnГ­ svД›tlo.

O vteЕ™inu pozdД›ji pocГ­til, Еѕe i jeho pouta se mu na rukou rozvibrovala. Ten provaz najednou pГЎlil, jako kdyby hoЕ™el plamenem a potom zaДЌal povolovat. CГ­til, jak praskГЎ vlГЎkno za vlГЎknem a nakonec jich zbylo tak mГЎlo, Еѕe je dokГЎzal vlastnГ­mi silami roztrhnout.

NevД›Е™Г­cnД› se podГ­val na vlastnГ­ volnГ© ruce. Byl volnГЅ. Byl doopravdy volnГЅ.

UslyЕЎel dalЕЎГ­ zapraЕЎtД›nГ­ provazu a vД›dД›l, Еѕe i Strom uЕѕ byl zbaven pout. StejnГ© zvuky se zaДЌaly ozГЅvat ze vЕЎech koutЕЇ lodi, kdyЕѕ se dalЕЎГ­ a dalЕЎГ­ muЕѕi vyproЕЎЕҐovali ze svГЅch pout.

VЕЎichni vrhali po Erecovi tГЎzavГ© pohledy. Ten si jenom nenГЎpadnД› podrЕѕel pЕ™ed Гєsty ukazovГЎДЌek, aby je udrЕѕel jeЕЎtД› chvГ­li v klidu. Ujistil se, Еѕe si strГЎЕѕnГ­ niДЌeho nevЕЎimli. VЕЎichni stГЎli podГ©l zГЎbradlГ­, zГЎdy k zajatcЕЇm a nikdo z nich se necГ­til natolik ohroЕѕenГЅ, aby hlГ­dal svГ© okolГ­.

NaznaДЌil Stromovi i ostatnГ­m, aby se k nД›mu pЕ™idali, neslyЕЎnД› se zvedl a pЕ™ikrДЌenГЅ se zaДЌal krГЎst ke strГЎЕѕГ­m.

„TeДЏ!“ vykЕ™ikl, kdyЕѕ uЕѕ byl dostateДЌnД› blГ­zko.

SГЎm se jako prvnГ­ vrhnul do akce, tД›snД› nГЎsledovГЎn svГЅmi druhy. BД›hem vteЕ™inky byli u strГЎЕѕnГЅch. NД›kolik z nich uslyЕЎelo praskГЎnГ­ dЕ™eva pod jejich nohama a staДЌilo se s tasenГЅmi meДЌi otoДЌit.

JenЕѕe posГЎdka Erecovy lodi byla sloЕѕena z toho nejlepЕЎГ­ho, co JiЕѕnГ­ ostrovy svД›tu daly. VЕЎichni byli navГ­c zoufalГ­ z obav o vlastnГ­ budoucnost a v temnГ© noci se pohybovali velmi rychle. Strom se vrhnul na jednoho ze strГЎЕѕnГЅch. Chytil jej za zГЎpД›stГ­ jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ mohl meДЌem udeЕ™it. Erec se vrhnul na stejnГ©ho muЕѕe, vytrhl z jeho opasku dГЅku a bleskurychle mu podЕ™Г­zl krk. Strom z nГЎhle ochablГ© ruky pohodlnД› pЕ™evzal imperiГЎlnГ­ meДЌ. Navzdory vЕЎem svГЅm rozdГ­lЕЇm a neshodГЎm pracovali oba bratЕ™i v boji spoleДЌnД› jako dobЕ™e promazanГЅ, skvД›le se doplЕ€ujГ­cГ­ bojovГЅ mechanismus.

OstatnГ­ se rychle zmocnili dalЕЎГ­ch zbranГ­ a zabГ­jeli s nimi jejich pЕЇvodnГ­ majitele. JinГ­ jednoduЕЎe pЕ™Г­liЕЎ pomalu a ospale reagujГ­cГ­ strГЎЕѕnГ© pЕ™ehodili pЕ™es zГЎbradlГ­. Е?voucГ­ imperiГЎni se zЕ™Г­tili do vln a zmizeli pod lodГ­.

Erec se rozhlГ©dl po ostatnГ­ch lodГ­ch a vidД›l, Еѕe se bitky zaДЌГ­najГ­ rozpoutГЎvat na vЕЎech ostatnГ­ch palubГЎch.

„Plachty naplno!“ poruДЌil.

VЕЎude kolem na palubГЎch ostatnГ­ch lodГ­ vypuklo to, co by se na prvnГ­ pohled zdГЎlo bГЅt chaosem, ale ve skuteДЌnosti ЕЎlo o velmi dobЕ™e secviДЌenou souhru vЕЎech ДЌlenЕЇ posГЎdky. Plachty se napjaly a natoДЌily tak, aby naplno zachytily vГ­tr. KoneДЌnД› byli volnГ­.

RozeznД›ly se imperiГЎlnГ­ rohy, bojovГЅ pokЕ™ik a bubny. Na nepЕ™ГЎtelskГЅch lodГ­ch si rychle povЕЎimli tГ© zmД›ny. CelГЎ flotila se rozzГЎЕ™ila mnoЕѕstvГ­m pochodnГ­, ale Erecovo malГ© loДЏstvo jiЕѕ staДЌilo nabrat rychlost i sprГЎvnГЅ smД›r. Jeho velitel se dГ­val na blokГЎdu lodГ­, obklopujГ­cГ­ch je ze vЕЎech stran a vД›dД›l, Еѕe je nakonec stejnД› ДЌekГЎ boj o holГ© Еѕivoty.

Ale uЕѕ mu to nevadilo. Jeho muЕѕi byli naЕѕivu a byli volnГ­. NavГ­c mД›li vД›tЕЎГ­ rychlost neЕѕ trochu zaspavЕЎГ­ nepЕ™Г­tel. UЕѕ jenom to jim dГЎvalo ЕЎanci.

BuДЏ prorazГ­, anebo se nakonec pЕ™ece jenom dostanou do hrdinskГЅch pГ­snГ­, jak o tom mluvil Strom.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


Dariovu tvГЎЕ™ zkropila sprЕЎka krve. OtoДЌil se, aby spatЕ™il, Еѕe na tucet jeho muЕѕЕЇ byl prГЎvД› zabit jedinГЅm imperiГЎlnГ­m jezdcem na obrovskГ©m ДЌernГ©m hЕ™ebci. VojГЎk tЕ™Г­mal v ruce ten nejvД›tЕЎГ­ a nejdelЕЎГ­ meДЌ, jakГЅ Darius kdy vidД›l. TГ­m teДЏ prГЎvД› narГЎz utnul hlavy dvanГЎcti muЕѕЕЇm.

VЕЎude kolem vypukla vЕ™ava. OtГЎДЌel se do vЕЎech stran, aby vidД›l, Еѕe jsou jeho lidГ© vЕЎude kolem rychle pobГ­jeni. Bylo to ohavnГ©. ImperiГЎni sekali mocnГЅmi Гєdery jako bojovГЎ maЕЎina a jeho lidГ© padali k zemi po desГ­tkГЎch, potom stovkГЎch a nakonec po tisГ­cГ­ch.

Najednou zjistil, Еѕe stojГ­ na vysokГ©m piedestalu a kam aЕѕ oko dohlГ©dlo se rozprostГ­rala tД›la padlГЅch. VЕЎichni jeho lidГ© leЕѕeli v krvi a bez pohybu na zemi uvnitЕ™ VolusijskГ©ho opevnД›nГ­. NezЕЇstal ani jedinГЅ. Ani jeden ДЌlovД›k.

Darius se zoufale rozkЕ™iДЌel, kdyЕѕ tu jej najednou zezadu popadly ruce v tД›ЕѕkГЅch okovanГЅch rukavicГ­ch a strhly dozadu. S Е™evem zmizel v temnotД›.

Probudil se s tГ­mtГ©Еѕ vГЅkЕ™ikem, ohnal se rukama kolem sebe a netrefil nic neЕѕ vzduch. RozhlГ©dl se kolem, ztД›Еѕka oddychoval a v prvnГ­ chvГ­li nevД›dД›l, jestli to vЕЎechno byla pravda nebo jenom pouhГЅ sen. UslyЕЎel Е™inДЌenГ­ Е™etД›zu. ChvГ­li mu trvalo, neЕѕ se znovu upamatoval, odkud ten zvuk pochГЎzГ­. PodГ­val se k vlastnГ­m nohГЎm a uvД›domil si, Еѕe mГЎ kotnГ­ky svГЎzanГ© nakrГЎtko ЕѕeleznГЅm Е™etД›zem, aby nemohl dД›lat delЕЎГ­ kroky. V tom okamЕѕiku si koneДЌnД› uvД›domil modЕ™iny a rГЎny, pokrГЅvajГ­cГ­ celГ© jeho tД›lo. PodГ­val se na svoje ruce a spatЕ™il, Еѕe jsou zcela pokrytГ© zaschlou krvГ­. KaЕѕdГЅ dalЕЎГ­ pohyb uЕѕ bolel tak hroznД›, jako kdyby byl nedГЎvno ztluДЌen snad tisГ­covkou muЕѕЕЇ. Jeho levГ© oko bylo tak oteklГ©, Еѕe jej tГ©mД›Е™ nedokГЎzal otevЕ™Г­t.

Pomaloučku se otočil, aby prozkoumal svoje okolí. Na jednu stranu se mu ulevilo, že tamto byl jenom pouhý sen – ale zároveň si pomaloučku vzpomínal, proč je tak potlučený. To, co viděl ve spánku, sice byl opravdu sen, ale zároveň na něm bylo leccos pravdivého. Jeden po druhém se mu začaly vracet útržky vzpomínek na bitvu před branami Volusie. Vzpomněl si na to přepadení, zavírající se brány a imperiální jednotky, které je potom obklopily. I na tu řezničinu, která nastala potom. Byla to zrada.

Ze vЕЎech sil se snaЕѕil vzpomenout si na dalЕЎГ­ detaily a nakonec si vybavil svoji poslednГ­ vzpomГ­nku. PotГ©, co ve vzteku zabil nД›kolik nepЕ™ГЎtel, obdrЕѕel rГЎnu naplocho do hlavy a ztratil vД›domГ­.

SГЎhnul si ke spГЎnku a nahmatal velikou podlitinu, zaДЌГ­najГ­cГ­ nД›kde v oblasti spГЎnku a tГЎhnoucГ­ se aЕѕ k jeho levГ©mu oku. Nebyl to sen. Byla to pravda.

Potom uЕѕ si vzpomnД›l na vЕЎechno. Zaplavil jej vztek, smГ­chanГЅ s lГ­tostГ­. Jeho muЕѕi, vЕЎichni ti lidГ©, kterГ© mД›l tak rГЎd, byli teДЏ mrtvГ­. A jenom kvЕЇli nД›mu.

ZaДЌal se zoufale rozhlГ­Еѕet do tmy ve snaze spatЕ™it kohokoliv, kdo to mohl pЕ™eЕѕГ­t. TЕ™eba pЕ™eЕѕili mnozГ­ a jenom teДЏ byli zajatci stejnД› jako Darius.

„Pohni se!“ ozval se hrubГЅ hlas odnД›kud ze tmy.

ZГЎhy potГ© Darius ucГ­til ДЌГ­si silnГ© ruce, kterГ© jej nevybГ­ravД› popadly v podpaЕѕГ­ a vytГЎhly na nohy. Potom dostal kopanec do ledvin.

ZavrДЌel bolestГ­, zapotГЎcel se kupЕ™edu a dГ­ky krГЎtkГ©mu Е™etД›zu mezi kotnГ­ky se znovu porouДЌel k zemi. Dopadl na zГЎda nД›jakГ©ho dalЕЎГ­ho ДЌlovД›ka, kterГЅ byl v cele s nГ­m. SpoluvД›zeЕ€ sebou okamЕѕitД› zazmГ­tal a udeЕ™il Daria loktem do obliДЌeje, aby jej ze sebe setЕ™ГЎsl.

„JeЕЎtД› jednou se mД› dotkni!“ vykЕ™ikl.

Byl to jenom chlapec a stejnД› jako Darius byl spoutanГЅ v Е™etД›zech. Darius si uvД›domil, Еѕe je jenom jednГ­m z mnoha spoutanГЅch v dlouhГ© Е™adД› podГ©l zdi. TlustГЅ Е™etД›z spojoval jejich kotnГ­ky dohromady. ImperiГЎlnГ­ dozorci je teДЏ po celГ© dГ©lce nevybГ­ravГЅm zpЕЇsobem stavД›li na nohy.

Darius se pokouЕЎel zahlГ©dnout tvГЎЕ™e svГЅch nejbliЕѕЕЎГ­ch sousedЕЇ, ale kdyЕѕ uspД›l, zjistil, Еѕe nikoho z nich neznГЎ.

„Darie!“ ozval se najednou tichГЅ hlas. „UЕѕ znovu nepadej nebo tД› zabijГ­!“

Jeho srdce poskoДЌilo radostГ­. To byl pЕ™ece znГЎmГЅ hlas. OtoДЌil se a o nД›kolik mГ­st dГЎl spatЕ™il Desmonda, Raje, Kaze a Luziho. Jeho staЕ™Г­ pЕ™ГЎtelГ© tu tedy byli pЕ™ivГЎzГЎni tГ©Еѕ. VЕЎichni vypadali podobnД› pobitД› jako on. VЕЎem se vЕЎak takГ© oДЌividnД› ulevilo, Еѕe jej vidГ­ ЕѕivГ©ho.

„JeЕЎtД› jednou promluvГ­ЕЎ,“ zavrДЌel dozorce na Raje, „a zaplatГ­ЕЎ to jazykem.“

To, Еѕe tu naЕЎel je, jistД› znamenГЎ, Еѕe bude i spousta dalЕЎГ­ch pЕ™eЕѕivЕЎГ­ch. OkamЕѕitД› zaДЌal pЕ™emГЅЕЎlet, kdo by tu z tД›ch, kteЕ™Г­ s nГ­m bojovali v ulicГ­ch Volusie, jeЕЎtД› mohl bГЅt.

Dozorce pokraДЌoval k dalЕЎГ­m vД›zЕ€ЕЇm a kdyЕѕ byl dostateДЌnД› daleko, Darius se otoДЌil a zaЕЎeptal:

„Co ostatnГ­? PЕ™eЕѕil jeЕЎtД› nД›kdo“

V duchu se modlil, aby to byly stovky, kterГ© teДЏ nД›kde ДЌekajГ­ nebo jsou maximГЎlnД› takГ© uvД›znД›ny.

„Ne,“ ozvala se krutД› jednoznaДЌnГЎ odpovД›ДЏ. „Jsme jedinГ­. VЕЎichni ostatnГ­ jsou mrtvГ­.“

Ta slova na nД›j zapЕЇsobila stejnД› jako kopanec do bЕ™icha. Znamenalo to, Еѕe tedy vЕЎechny zklamal. Navzdory snaze se ovlГЎdnout se mu po krvГ­ zalepenГ© tvГЎЕ™i skutГЎlela ДЌerstvГЎ slza.

Chtělo se mu začít řvát. Dokonce si na vteřinu přál, aby na tom bitevním poli býval zůstal také. Nedokázal to pochopit. Všichni bojovníci ze všech těch otrockých vesnic…. Už to skoro vypadalo, že se mu podaří uskutečnit největší revoluci v dějinách Impéria. Takovou, která by změnila jeho otrokářskou tvář navždycky.

JenЕѕe to bylo vЕЎechno utopeno v krvi.

TeДЏ byly veЕЎkerГ© nadД›je na svobodu ty tam.

Darius byl pЕ™inucen dГЎt se na pochod. Jeho rГЎny mu pЕ™itom pЕЇsobily straЕЎlivГ© utrpenГ­ a ЕѕeleznГЎ pouta, nynГ­ novД› pЕ™ipevnД›nГЎ nejen na kotnГ­cГ­ch, ale i na zГЎpД›stГ­ch, tomu ani v nejmenЕЎГ­m nepomГЎhala. RozhlГ­Еѕel se kolem sebe a snaЕѕil se zjistit, kde to vlastnД› je, kdo jsou ti ostatnГ­ vД›zni a kam je to dozorci vedou. Jak se tak rozhlГ­Еѕel, uvД›domil si, Еѕe jsou vЕЎichni pЕ™ibliЕѕnД› stejnГ©ho vД›ku jako on a vЕЎichni do jednoho byli dobЕ™e rostlГ­. Vypadali jako bojovnГ­ci.

ZaЕЎli za roh temnГ©ho tunelu a najednou se bez varovГЎnГ­ ocitli ve sluneДЌnГ­m svitu. Paprsky sem pronikaly ЕѕeleznГЅmi mЕ™Г­Еѕemi. Darius se zastavil, aby se pokusil zachytit nД›co z okolГ­, kterГ© se nalГ©zalo za mЕ™Г­Еѕemi, ale okamЕѕitД› byl hrubД› postrДЌen kupЕ™edu a jeЕЎtД› obdrЕѕel rГЎnu dЕ™evД›nou tyДЌГ­ do Еѕeber. KlopГЅtal tedy dГЎl s ostatnГ­mi, aЕѕ se nakonec ocitl na pЕ™Г­mГ©m sluneДЌnГ­m svД›tle.

Byli na nД›j vystrДЌeni s takovou razancГ­, Еѕe se vЕЎichni do jednoho porouДЌeli k zemi. Darius vyplivl pГ­sek, kterГЅ se mu pЕ™itom dostal do pusy, a rukama si zaclonil zatГ­m neuvyklГ© oДЌi proti ostrГ©mu slunci. OstatnГ­ popadali vЕЎude kolem a brzy i na nД›j.

„VstГЎvat!“ hЕ™mД›li dozorci.

Potom prochГЎzeli od jednoho chlapce ke druhГ©mu a ЕЎЕҐouchali do nich tyДЌemi, dokud se znovu nepostavili na nohy. Darius se ЕЎkrГЎbal vzhЕЇru takГ©. Nebylo to snadnГ©, protoЕѕe byli svГЎzГЎni jeden ke druhГ©mu a tak i ti, kteЕ™Г­ jiЕѕ stГЎli, byli znovu strhГЎvГЎni k zemi tД›mi pomalejЕЎГ­mi.

Nakonec stanuli uprostЕ™ed kruhovГ©ho nГЎdvoЕ™Г­, kterГ© mД›lo asi tak tЕ™icet metrЕЇ v prЕЇmД›ru, ohraniДЌenГ©ho kamennГЅmi zdmi, v nichЕѕ byla tu a tam zamЕ™Г­ЕѕovanГЎ okna. UprostЕ™ed prostranstvГ­ a tvГЎЕ™Г­ k nim stГЎl mohutnГЅ, velmi zamraДЌenГЅ muЕѕ. Na prvnГ­ pohled z nД›j ДЌiЕЎela autorita. Byl vyЕЎЕЎГ­ neЕѕ ostatnГ­, jeho paЕѕe byly jako urostlГ© duby, mД›l naЕѕloutlou kЕЇЕѕi, svГ­tГ­cГ­ rudГ© oДЌi na hlavД› malГ© zaЕѕloutlГ© rohy. NemД›l na sobД› ЕѕГЎdnou tuniku a jeho svaly jenom hrГЎly na slunci. Na nohou mД›l ДЌernou imperiГЎlnГ­ zbroj, tД›ЕѕkГ© boty a celГ© pЕ™edloktГ­ mu pokrГЅvaly nГЎtepnГ­ky z tvrzenГ© kЕЇЕѕe, pobitГ© cvoДЌky. PrГЎvД› cvoДЌky poukazovaly na hodnost imperiГЎlnГ­ho dЕЇstojnГ­ka. MraДЌil se na nД› tak, jako kdyby byli jenom klubko mouДЌnГЅch ДЌervЕЇ v jeho obД›dД›.

„JГЎ jsem Morg,“ Е™ekl temnГЅm, hlubokГЅm hlasem. „Budete mД› oslovovat pane. Jsem vГЎЕЎ novГЅ velitel. OdteДЏka budu celГЅ vГЎЕЎ Еѕivot.“

Jal se krГЎДЌet sem a tam podГ©l Е™ady a jeho dech pЕ™itom znД›l jako vrДЌenГ­ rozzlobenГ©ho psa.

„VГ­tejte v novГ©m domovД›,“ pokraДЌoval po chvГ­li za chЕЇze. „DoДЌasnГ©m domovД›. ProtoЕѕe neЕѕ se nadД›jete, budete vЕЎichni mrtvГ­. A jГЎ si ten pohled velice uЕѕiju.“

OЕЎklivД› se usmГЎl.

„Ale dokud jste tady,” dodal, „budete ЕѕГ­t. Budete ЕѕГ­t pro moji potД›chu. Budete ЕѕГ­t pro potД›chu ostatnГ­ch. Pro potД›chu ImpГ©ria. NynГ­ se z vГЎs totiЕѕ stanou baviДЌi. Objekty naЕЎich her. NaЕЎe zГЎbava bude spoДЌГ­vat ve vaЕЎГ­ smrti a vy ji podstoupГ­te tГ­m nejimpozantnД›jЕЎГ­m zpЕЇsobem.“

Znovu se krutД› usmГЎl a pokraДЌoval v chЕЇzi. NД›kde v dГЎlce se ozval jakГЅsi Е™ev. Byl tak silnГЅ, Еѕe mД›l Darius pocit, Еѕe se mu zemД› pod nohama otЕ™ГЎsla. ZnД›lo to jako hlasy tisГ­cЕЇ hrdel, cosi nadЕЎenД› oslavujГ­cГ­ch.

„SlyЕЎГ­te je?“ zeptal se. „To je zvuk smrti. ЕЅГ­zeЕ€ po krvi. Tam venku, za tД›mito zdmi, je velkГЎ arГ©na. V tГ© arГ©nД› budete bojovat s ostatnГ­mi i mezi sebou, aЕѕ nikdo z vГЎs nezЕЇstane naЕѕivu.“

Povzdychl si.

„Bitva bude mГ­t tЕ™i kola,“ pokraДЌoval. „V tom poslednГ­m, jestli se do nД›j nД›kdo vЕЇbec dostane, si mЕЇЕѕete vybojovat vГЅsadu utkat se o svobodu. Ale nedД›lejte si pЕ™Г­liЕЎnГ© nadД›je. Nikdo ji jeЕЎtД› nikdy nevybojoval.

ProhlГ©dl si je jednoho po druhГ©m.

„VaЕЎe smrt nebude rychlГЎ,“ dodal. „Je moje prГЎce, abych to zajistil. Chci, abyste umГ­rali pomalu. Chci, abyste obecenstvo nГЎleЕѕitД› pobavili. Budete se uДЌit bojovat a nauДЌГ­te se to velice dobЕ™e, aby zГЎbava byla co nejdelЕЎГ­. ProtoЕѕe vy uЕѕ teДЏ nejste lidГ©. Nejste ani otroci. Jste mnohem mГ©nД›: jste gladiГЎtoЕ™i. VГ­tejte v novГ© a poslednГ­ etapД› vaЕЎeho Еѕivota. Nebude trvat dlouho.“




KAPITOLA PГЃTГЃ


Volusia krГЎДЌela v ДЌele stovek tisГ­c bojovnГ­kЕЇ. HromobitГ­ jejich pochodujГ­cГ­ch Е™ad pЕ™ekrГЅvalo vЕЎechny okolnГ­ zvuky. Pro jejГ­ uЕЎi to byl ten nejsladЕЎГ­ zvuk na svД›tД›. Byl to zvuk postupu, zvuk vГ­tД›zstvГ­. Po cestД› se rozhlГ­Еѕela a spokojenД› zjiЕЎЕҐovala, Еѕe je jejich cesta lemovГЎna mrtvolami pobitГЅch nepЕ™ГЎtel. LeЕѕeli vlastnД› vЕЎude kolem, kam aЕѕ oko dohlГ©dlo. VЕЎude ve vysuЕЎenГЅch krajГ­ch kolem imperiГЎlnГ­ho Kapitolu. TisГ­ce nepЕ™ГЎtel, posklГЎdanГЅch na zemi v perfektnГ­ nehybnosti a s tvГЎЕ™emi plnГЅmi dД›su z toho, jak je zasГЎhla ta velkГЎ vlna.

DobЕ™e vД›dД›la, Еѕe se nejednalo o pЕ™Г­rodnГ­ Гєkaz. Byla to prГЎce jejГ­ch ДЌarodД›jЕЇ, VokЕЇ. Vyvolali velmi mocnГ© kouzlo a zabili jГ­m kaЕѕdГ©ho, kdo by na ni mohl zaГєtoДЌit a zabГ­t ji.

Spokojeně se ušklíbla a dál si prohlížením bojiště užívala den svého velkého vítězství. Znovu se jí podařilo přechytračit ty, kteří jí usilovali o život. Toto byl výkvět imperiální armády, muži, kteří nebyli nikdy nikým poraženi a zároveň jediná síla, stojící mezi ní a Kapitolem. Všichni velitelé, všichni muži, kteří byli vysláni aby Volusii zneškodnili a všichni, kteří si mysleli, že jsou chytřejší než ona – byli mrtví.

Jala se prochГЎzet se mezi nimi. ObДЌas se padlГЅm vyhГЅbala, obДЌas je pЕ™ekraДЌovala a kdyЕѕ se jГ­ zachtД›lo, tak se jim prochГЎzela klidnД› tЕ™eba po obliДЌejГ­ch. CГ­tit pod nohama jejich maso jГ­ ДЌinilo neskuteДЌnou radost. Skoro jako kdyby byla znovu dГ­tД›tem.

Zadívala se do dáli a spatřila Kapitol. Uprostřed města se rýsovala mohutná zlatá kupole, kolem níž bylo ještě jedno vnitřní a velmi masivní opevnění. Do toho vnějšího vedla na slunci zářící zlatá vstupní brána. Pocítila vzrušení z okamžiků, které již brzy nadejdou. To, co leželo před ní, byl především trůn a klíč k absolutní moci v Impériu. Už nebudou žádní senátoři, rada, žádní vůdci nebo velitelé, kteří by jí stáli v cestě k absolutní moci. Bude jenom ona. Celé to několikaměsíční tažení, bitvy a dobývání jednoho města za druhým, všechna ta vítězství, po kterých se její armáda stále více rozrůstala, to všechno vedlo k nadcházející chvíli. Za těmi zdmi a branou na ni čeká její poslední triumf. Už brzy stane uvnitř, přivlastní si císařský trůn, a jakmile se tak stane, už ji nic nedokáže zastavit. Převezme velení nad všemi imperiálními armádami, všemi provinciemi a městy. Převezme vládu nad čtyřmi rohy a dvěma ostny a každičká dýchající a cítící bytost v celém Impériu bude muset uznat ji – člověka – za svou svrchovanou vládkyni.

Ba co vГ­ce, budou ji uctГ­vat jako bohyni.

Ta myЕЎlenka ji pЕ™inutila usmГЎt se. NechГЎ vztyДЌit svoje sochy v kaЕѕdГ©m mД›stД›, pЕ™ed kaЕѕdou tvrzГ­ a nechГЎ po sobД› pojmenovat stГЎtnГ­ svГЎtky, kdy se vЕЎichni budou klanД›t jenom jГ­. ImpГ©rium uЕѕ brzy ani nebude znГЎt jinГЎ jmГ©na, neЕѕ je to jejГ­.

Kráčela poměrně daleko vpředu před řadami své armády a užívala si pohledu na tu zlatou bránu, blyštící se v ranním slunci. Dobře si uvědomovala, že prožívá jedny z nejdůležitějších chvil svého života. V čele té armády se cítila neporazitelná – obzvláště teď, když byli všichni zrádci v jejích vlastních řadách po smrti. Byli blázni, když si mysleli, že jim padne do té jejich pasti. Byli blázni, když očekávali, že to, že je mladá znamená, že je také naivní. Tolik k jejich životním zkušenostem a moudrosti starších. Jediné, co jim přinesly, byla předčasná smrt. Předčasná smrt za to, že podcenili její vlastní moudrost – moudrost, která tu jejich jednoznačně převyšovala.

Jak se tu tak prochГЎzela, uvД›domila si, Еѕe tu vlastnД› nenГ­ aЕѕ tak tolik mrtvГЅch, kolik by mД›lo bГЅt, aby to vystaДЌilo na celou imperiГЎlnГ­ armГЎdu. Byla jich ohromnГЎ spousta, ale pЕ™esto ne tolik, jak by si pЕ™edstavovala. ЕЅe by ti velitelГ© nepЕ™ivedli svГ© muЕѕe vЕЎechny? Pokud ne, kde tedy mohli bГЅt?

PЕ™emГЅЕЎlela, zda se bude Kapitol po tГ©to bitvД›, a s vД›tЕЎinou svГЅch brannГЅch sil poraЕѕenГЅch, jeЕЎtД› stГЎle chtГ­t brГЎnit.

KdyЕѕ se o pГЎr desГ­tek minut pozdД›ji blГ­Еѕila k branГЎm, naznaДЌila armГЎdД›, aby zastavila a Vokinovi, aby pЕ™iЕЎel k nГ­.

OkamЕѕitД› a bez vГЎhГЎnГ­ ji vЕЎichni poslechli. HromobitГ­ jejich krokЕЇ ustalo a na chvГ­li se vlГЎdy nad vЕЎemi zvuky opД›t ujal jenom pouЕЎtnГ­ vГ­tr, zahЕ™Г­vajГ­cГ­ probouzejГ­cГ­ se krajinu a pЕ™inГЎЕЎejГ­cГ­ oblaka prachu i volnД› poletujГ­cГ­ trnitГ© keЕ™e. Volusia si prohlГ­Еѕela masivnГ­ zapeДЌetД›nou brГЎnu a zlatotepeckou prГЎci, provedenou na jejГ­ vГЅzdobД›. Byla celГЎ pokrytГЎ vГЅjevy z imperiГЎlnГ­ historie, coЕѕ znamenalo pЕ™edevЕЎГ­m bitvy a hry v arГ©nГЎch. Ta brГЎna byla nД›co jako symbol ImpГ©ria a vЕЎichni jeho obyvatelГ© ji dobЕ™e znali. Е?Г­kalo se, Еѕe trvalo sto let, neЕѕ byla zhotovena a Еѕe byla dva metry tlustГЎ. Byl to odznak moci a sГ­ly vЕЎech ImperiГЎlnГ­ch provinciГ­.

Volusia jeЕЎtД› nikdy v ЕѕivotД› nebyla Kapitolu tak blГ­zko jako dnes. BrГЎna na ni udД›lala silnГЅ dojem. Nebyl to pouze symbol sГ­ly a stability, ale tak mistrovskГ© dГ­lo starГ©ho Е™emeslnictvГ­. NatГЎhla ruku, jakoby se jГ­ snad ze vzdГЎlenosti, kterГЎ ji od brГЎny dД›lila, mohla dotknout.

DobЕ™e vЕЎak vД›dД›la, Еѕe teДЏ nenГ­ na obdiv dostatek ДЌasu. KdyЕѕ se tak na ten obrovskГЅ kus zlata dГ­vala, uvД›domila si, Еѕe nД›co pЕ™ece jenom nenГ­ v poЕ™ГЎdku. Tu brГЎnu vЕЇbec nikdo nestЕ™eЕѕil. A kolem bylo naprostГ© ticho.

PodГ­vala se pЕ™Г­mo nad sebe a teprve teДЏ spatЕ™ila tisГ­ce imperiГЎlnГ­ch vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ se pomalouДЌku vynoЕ™ili zpoza ochozЕЇ. VЕЎichni v bojovГ© pohotovosti a vyzbrojeni luky, ЕЎГ­py a oЕЎtД›py.

PЕ™Г­mo nad branou se objevil imperiГЎlnГ­ generГЎl.

„Jsi blГЎzen, Еѕe pЕ™ichГЎzГ­ЕЎ tak blГ­zko,“ zahЕ™mД›l mohutnГЅm hlasem. „NaЕЎi luДЌiЕЎtnГ­ci tД› majГ­ jako na dlani. StaДЌГ­ pohnout prstem a budeЕЎ bД›hem chvilky mrtvГЎ.”

OdmlДЌel se, aby po chvГ­li pokraДЌoval

Ale jГЎ ti dГЎm milost,“ dodal, „kdyЕѕ Е™ekneЕЎ svГЅm armГЎdГЎm aЕҐ odhodГ­ zbranД›. Potom tД› nechГЎm ЕѕГ­t.“

Volusia si pozornД› prohlГ©dla tvГЎЕ™ toho generГЎla, poslednГ­ho velitele, kterГЅ jeЕЎtД› brГЎnil Kapitol. Potom se rozhlГ©dla doprava i doleva a zkontrolovala linie jeho muЕѕЕЇ. VЕЎichni mД›li zaloЕѕenГ© ЕЎГ­py nebo napЕ™aЕѕenГ© oЕЎtД›py a byli pЕ™ipraveni na jeho rozkaz vypГЎlit. Byla si jistГЎ, Еѕe generГЎl nemluvГ­ do vД›tru.

„DГЎm ti jednu jedinou ЕЎanci se mi vzdГЎt,“ zakЕ™iДЌela k nД›mu nahoru, „neЕѕ vГЎs moje armГЎda vЕЎechny zabije a spГЎlГ­ Kapitol na uhel.“

GenerГЎl se uЕЎklГ­bl, zatГ­mco jeho muЕѕi spД›ЕЎnД› sklГЎpД›li hledГ­ svГЅch pЕ™ilbic a pЕ™ipravovali se na boj.

A potom to bez dalЕЎГ­ho varovГЎnГ­ pЕ™iЕЎlo. ZadrДЌely tД›tivy tisГ­ce lukЕЇ, do vzduchu vyletД›l tisГ­c ЕЎГ­pЕЇ a tisГ­c oЕЎtД›pЕЇ. LetД›ly tak blГ­zko u sebe, Еѕe na moment tГ©mД›Е™ zakryly oblohu. VЕЎechny patЕ™ily jГ­.

Volusia stГЎla pevnД› na svГ©m mГ­stД›, nebojГЎcnД› patЕ™ila vstЕ™Г­c pЕ™ilГ©tajГ­cГ­ smrti a ani se nezachvД›la. DobЕ™e vД›dД›la, Еѕe ЕѕГЎdnГЎ z tД›ch zbranГ­ ji nemЕЇЕѕe ani ЕЎkrГЎbnout. Byla pЕ™ece bohynГ­.

Vok vedle nГ­ naopak zaДЌal jednat. Rychle zvedl svou podlouhlou zelenou dlaЕ€, ze kterГ© okamЕѕitД› vyletД›la magickГЎ koule, obklopila jeho i Volusii a vytvoЕ™ila kolem nich nazelenalГЅ magickГЅ ЕЎtГ­t. O zlomek vteЕ™iny pozdД›ji do nД›j zaДЌaly narГЎЕѕet hroty ЕЎГ­pЕЇ a oЕЎtД›pЕЇ. Nebyly o nic nebezpeДЌnД›jЕЎГ­ neЕѕ je jarnГ­ deЕЎЕҐovГЎ pЕ™ehГЎЕ€ka pro dobЕ™e postavenou stЕ™echu. S mohutnГЅm zadrnДЌenГ­m zbranД› popadaly vЕЎude kolem.

SpokojenД› sledovala, jak se kolem nich vrЕЎГ­ hromada vypГЎlenГ© munice a jeЕЎtД› vГ­ce si potom uЕѕila pohled na generГЎlovu tvГЎЕ™.

„DobrГЎ, dГЎm ti jeЕЎtД› jednu ЕЎanci se vzdГЎt!“ vykЕ™ikla.

GenerГЎl se notnou chvГ­li ani nepohnul. OДЌividnД› byl vГЅvojem situace naprosto zaskoДЌen. ChvГ­li zvaЕѕoval svoje moЕѕnosti a nakonec se rozhodl nepoddat. Naopak pokynul svГЅm jednotkГЎm, aby se pЕ™ipravily k dalЕЎГ­ salvД›.

Volusia pokynula Vokinovi a ten gestikuloval patЕ™iДЌnГ© rozkazy svГЅm lidem. DesГ­tky VokЕЇ pЕ™edstoupily pЕ™ed linii tД›ЕѕkoodД›ncЕЇ a pozvedly ruce vysoko nad hlavy a potom pЕ™ed sebe. DlanД›mi namГ­Е™ily na ochozy opevnД›nГ­. O vteЕ™inu pozdД›ji pЕ™iЕЎla salva. TentokrГЎt vЕЎak nelГ©taly ЕЎГ­py a oЕЎtД›py, nГЅbrЕѕ zelenГ© magickГ© stЕ™ely.

Volusia vЕЎechno s nadЕЎenГ­m sledovala. ДЊekala, Еѕe se zdi zЕ™Г­tГ­, Еѕe obrГЎnci budou s Е™evem padat spolu s nimi a zranД›ni se jГ­ plazit u nohou. ДЊekala, Еѕe Kapitol bude uЕѕ za chvГ­li jejГ­ a nemohla se doДЌkat, aЕѕ se posadГ­ na jeho trЕЇn.

JenЕѕe nic z toho se nestalo. JedinГ©, co spatЕ™ila bylo, jak se magickГ© stЕ™ely zaДЌaly o zeДЏ neЕЎkodnД› rozbГ­jet a v zГЎblescГ­ch svД›tla mizely, aniЕѕ by napГЎchaly sebemenЕЎГ­ ЕЎkody. Nemohla pochopit, co se to stalo. Magie nezabГ­rala.

PodГ­vala se na Vokina a z vГЅrazu jeho tvГЎЕ™e vyДЌetla stejnГ© pЕ™ekvapenГ­, jako bylo to jejГ­.

GenerГЎl obrГЎncЕЇ se naopak rozesmГЎl.

“„MyslГ­ЕЎ si, Еѕe se svГЅmi ДЌГЎry dosГЎhneЕЎ vЕЎeho?“ Е™ekl spokojenД›. „Tyhle zdi nemohou bГЅt pЕ™ekonГЎny ЕѕГЎdnou magiГ­. VydrЕѕely dlouhГЎ tisГ­ciletГ­ barbarskГЅch nГЎjezdЕЇ. ArmГЎd mnohem vД›tЕЎГ­ch, neЕѕ je ta tvoje. ЕЅГЎdnГЎ magie je nedokГЎЕѕe prorazit – jenom sГ­la lidskГЅch rukou.“

Znovu se ЕЎiroce usmГЎl.

„MЕЇЕѕeЕЎ si gratulovat,“ dodal, „dД›lГЎЕЎ stejnГ© chyby jako spousta jinГЅch rГЎdoby uzurpГЎtorЕЇ pЕ™ed tebou. ChceЕЎ dobГЅt samotnГЅ Kapitol a spolГ©hГЎЕЎ se pЕ™itom na magii – a za to se platГ­ vysokГЎ cena.“

Po celГ© dГ©lce ochozu se rozeznД›ly rohy a zГЎhy jim smД›rem z pouЕЎtД› zaДЌaly jinГ© odpovГ­dat. Volusia se v Гєleku podГ­vala onГ­m smД›rem a spatЕ™ila mohutnou armГЎdu, blГ­ЕѕГ­cГ­ se od vГЅchodu. Byly jich stovky tisГ­c a bД›hem chvГ­le zaplnily obzor jako velkГЎ ДЌernajГ­cГ­ se skvrna. ArmГЎda byla zcela jistД› vД›tЕЎГ­ neЕѕ ta jejГ­. NejspГ­ЕЎe ДЌekali ukryti za terГ©nnГ­mi nerovnostmi v pouЕЎti kousek za mД›stem na generГЎlЕЇv signГЎl, anebo moЕѕnГЎ dorazili z jinГ© pevnosti prГЎvД› vДЌas. Volusia nejenЕѕe nevД›domky nakrГЎДЌela pЕ™Г­mo do dalЕЎГ­ bitvy, ale tohle vypadalo na poЕ™ГЎdnГЅ masakr.

Ozvaly se dalЕЎГ­ rohy a velkГЎ zlatГЎ brГЎna se s Е™inДЌenГ­m zaДЌala otevГ­rat. Jakmile byl prЕЇchod dostateДЌnД› ЕЎirokГЅ, ozval se zevnitЕ™ bojovГЅ pokЕ™ik a tisГ­ce obrГЎncЕЇ se s meДЌi nad hlavami zaДЌaly hrnout do Гєtoku.

ArmГЎda pЕ™ichГЎzejГ­cГ­ z pouЕЎtД› se vrhla kupЕ™edu takЕ™ka ve stejnГЅ moment, aby napadla tu jejГ­ ze strany a rozdД›lila tak pozornost jejГ­ch ЕЎikЕЇ do dvou smД›rЕЇ.

Volusia nadГЎle zЕЇstГЎvala na svГ©m mГ­stД›. Pozvedla pД›st nad hlavu a potom jГ­ rychle udeЕ™ila smД›rem k zemi.

JejГ­ armГЎda se rozburГЎcela bojovГЅm pokЕ™ikem a vyrazila smД›rem k nГ­ a nepЕ™Г­teli.

Bylo jasné, že právě začíná bitva, která rozhodne o výsledku celé války a příštího osudu Impéria. Její černokněžníci ji zklamali – ale vojáci si jistě povedou lépe. Koneckonců, pro někoho tak brutálního, jako byla ona, byla magie stejně příliš nudná.

NeohroЕѕenД› patЕ™ila na blГ­ЕѕГ­cГ­ se vГЎleДЌnГ­ky a tД›ЕЎila se, Еѕe opД›t jednou bude prolГ©vat krev vlastnГ­ma rukama. Bitva o Kapitol zapoДЌala.




KAPITOLA Е ESTГЃ


Gwendolyn otevЕ™ela oДЌi, kdyЕѕ jГ­ kdosi jemnД› poklepal na tvГЎЕ™. DezorientovanД› se rozhlГ©dla. Zjistila, Еѕe leЕѕГ­ na boku na nД›jakГ© dЕ™evД›nГ© ploЕЎinД› a mД›la pocit, Еѕe se s nГ­ celГЅ svД›t toДЌГ­. Vedle sebe uslyЕЎela zakЕ€ourГЎnГ­ a hned nato se jГ­ o tvГЎЕ™ otЕ™elo nД›co vlhkГ©ho. To se k nГ­ tulil Krohn a olizoval jejГ­ tvГЎЕ™. MД›la obrovskou radost, Еѕe jej vidГ­ ЕѕivГ©ho. Vypadal hubenГЅ a slabГЅ, ale pЕ™esto naЕЎel dost sil se s nГ­ pomazlit. ZdГЎlo se, Еѕe je to to jedinГ©, na ДЌem mu zГЎleЕѕelo. I on tedy tu katastrofu pЕ™eЕѕil.

OlГ­zla si rty a zjistila, Еѕe uЕѕ zdaleka nejsou tak rozpraskanГ© jako pЕ™edtГ­m. VlastnД› byl zГЎzrak uЕѕ jenom to, Еѕe dokГЎzala natolik vyplГЎznout jazyk, protoЕѕe pЕ™edtГ­m byl celГЅ oteklГЅ. S ulehДЌenГЅm vГЅdechem zavЕ™ela oДЌi, ale takЕ™ka vzГЎpД›tГ­ pocГ­tila na rtech chladivou vodu. Znovu otevЕ™ela oДЌi a zjistila, Еѕe se nad nГ­ sklГЎnГ­ jedna z tД›ch pouЕЎtnГ­ch bytostГ­ a lije jГ­ do pusy vodu z mД›chu. NenasytnД› pila, dokud se bytost zdroj tГ© slasti zase nerozhodla schovat.

NeЕѕ tak udД›lala, Gwen ji staДЌila chytit za zГЎpД›stГ­ a pohybem ruky naznaДЌit, aby se vody dostalo i Krohnovi. NomГЎd zpoДЌГЎtku vypadal nechГЎpavД›, ale potom si uvД›domil, co se po nД›m chce, pЕ™iblГ­Еѕil vak k leopardovД› tlamД› a dal mu napГ­t. Gwen s radostГ­ sledovala, jak Krohn hltavД› pije a vrnГ­ u toho blahem.

Najednou se dЕ™evД›nГЎ deska, na kterГ© leЕѕela, znovu zatЕ™ГЎsla a pohnula. JejГ­ svД›t se opД›t pЕ™etoДЌil a ona spatЕ™ila blankytnД› modrГ© nebe, po kterГ©m se prohГЎnД›ly berГЎnky. Deska se v pravidelnГЅch intervalech znovu a znovu jemnД› otЕ™ГЎsala a Gwen mД›la pokaЕѕdГ© pocit, Еѕe je vytahovГЎna vГЅЕЎe. NevД›dД›la, co se to s nГ­ dД›je, ani kde to vlastnД› je. NemД›la ani zdaleka dostatek sil, aby se posadila, ale uЕѕ dokГЎzala pohybovat krkem a dokonce i mГ­rnД› zvednout hlavu. Zjistila, Еѕe jsou v rozГ­ch jejГ­ dЕ™evД›nГ© desky upevnД›na ДЌtyЕ™i lana a ona je dГ­ky nim vytahovГЎna vzhЕЇru. NД›kde nahoЕ™e byl silnД› vrzajГ­cГ­ mechanismus s kladkou, za kterГЅ byla lana ukotvena. S kaЕѕdГЅm zaskЕ™Г­pД›nГ­m a zhoupnutГ­m byla zase o nД›co vГЅЕЎe. DГЎle spatЕ™ila, Еѕe se jejГ­ cesta vzhЕЇru ubГ­rГЎ podГ©l onoho vysokГ©ho Гєtesu, kterГЅ na vrcholu pЕ™echГЎzel v zeДЏ, kterou spatЕ™ila pЕ™edtГ­m, neЕѕ omdlela vyДЌerpГЎnГ­m. Byla to ta, na nГ­Еѕ vidД›la ty zГЎЕ™ivГ© rytГ­Е™e.

OdvГЎЕѕila se nahlГ©dnout pЕ™es okraj desky smД›rem dolЕЇ a okamЕѕitД› se jГ­ z toho pohledu zatoДЌila hlava. UЕѕ teДЏ pod nГ­ byla ohromnГЎ propast a to stГЎle jeЕЎtД› stoupala.

PodГ­vala se znovu nad sebe a vidД›la, Еѕe se zatГ­m nachГЎzГ­ asi jenom v polovinД›. Ochozy se rГЅsovaly proti nebi stГЎle velmi vysoko nad nГ­. NevidД›la na nД› dost dobЕ™e protoЕѕe ji neustГЎle oslЕ€ovalo slunce, ale pЕ™esto mД›la pocit, Еѕe i tentokrГЎt na jejich vrcholu spatЕ™ila bojovnГ­ky.

Vtom si nД›co uvД›domila a rychle se podГ­vala znovu pod sebe. S Гєlevou potom shledala, Еѕe jejГ­ blГ­zcГ­ jsou dole po hradbou tГ©Еѕ. VidД›la Kendricka, Sandaru, Steffena, Arliss, Aberthola, Illepriu, dД›vДЌГЎtko, o kterГ© se starala, a kterГ© se jmenovalo Krea; dГЎle Staru, Branta, Atmeho a nД›kolik dalЕЎГ­ch StЕ™Г­brnГЅch. VЕЎichni leЕѕeli po jednom nebo po vГ­cero na podobnГЅch dЕ™evД›nГЅch ploЕЎinГЎch a byli oЕЎetЕ™ovГЎni nomГЎdskГЅmi bytostmi. Gwen tД›m podivnГЅm pouЕЎtnГ­m stvoЕ™enГ­m byla ohromnД› vdД›ДЌnГЎ. Bez nich by zcela jistД› v pouЕЎti zahynuli.

Znovu zavЕ™ela oДЌi a uvolnД›nД› si poloЕѕila hlavu na desku. Krohn byl stoДЌenГЅ do klubka vedle nГ­. Po tГ© chvilce rozhlГ­ЕѕenГ­ mД›la pocit, jako kdyby jejГ­ hlava vГЎЕѕila tunu. Kolem panovalo pЕ™Г­jemnГ© ticho, naruЕЎovanГ© jenom ЕЎumД›nГ­m vД›tru a vrzГЎnГ­m kladek nД›kde nahoЕ™e. Cestovala uЕѕ pЕ™Г­liЕЎ dlouho a pЕ™Г­liЕЎ daleko. TeДЏ ji napadlo, kdy to vЕЎechno skonДЌГ­ a jestli vЕЇbec nД›kdy. JiЕѕ brzy budou vЕЎichni vytaЕѕeni nahoru. Modlila se, aby ti rytГ­Е™i byli stejnД› vstЕ™Г­cnГ­, jako jejich zahalenГ­ zachrГЎnci.

ZdГЎlo se jГ­, Еѕe slunce jsou s kaЕѕdГЅm poskoДЌenГ­m smД›rem vzhЕЇru silnejЕЎГ­ a silnД›jЕЎГ­. MomentГЎlnД› kolem sebe samozЕ™ejmД› nemД›la ЕѕГЎdnГЅ stГ­n. Vedro bylo takovГ©, jako kdyby ji vytahovali aЕѕ na slunce samotnГ©.

Po nД›kolika dalЕЎГ­ch poskoДЌenГ­ch znovu otevЕ™ela oДЌi. Ani si neuvД›domila, Еѕe musela na krГЎtkou chvГ­li usnout. CГ­tila se o trochu silnД›jЕЎГ­. PrГЎvД› byla nД›ДЌГ­ma rukama zdvihnuta a poloЕѕena znovu na jakГЅsi kus plГЎtna, na kterГ©m byla potom pЕ™enesena pryДЌ z desky na ochozy. Po chviliДЌce byla jemnД› poloЕѕena na kamennГЅ povrch. RozhlГ©dla se, ale kvЕЇli oslЕ€ujГ­cГ­mu slunci toho stejnД› mnoho nespatЕ™ila. Byla pЕ™Г­liЕЎ vyДЌerpanГЎ, neЕѕ aby zvlГЎdla znovu zvednout hlavu. VlastnД› si nebyla ani zcela jistГЎ, zda je prГЎvД› vzhЕЇru nebo snГ­.

Tu si povЕЎimla postav nД›kolika rytГ­Е™ЕЇ, kteЕ™Г­ se blГ­Еѕili smД›rem k nГ­. Byli odД›ni v nГЎdhernГ© plГЎtovГ© zbroji. Obestoupili ji a zaДЌali si ji zvД›davД› prohlГ­Еѕet. Gwen nemohla pochopit, kde se v tГ© rozpГЎlenГ© pouЕЎti vzali v oceli odД›nГ­ rytГ­Е™i a proДЌ tu drЕѕeli tak obrovskou zeДЏ. Jak tu dokГЎzali pЕ™eЕѕГ­t? Co bylo za tou zdГ­? Jak se vЕЇbec dostali k tak skvД›lГ© zbroji a nemЕЇЕѕe to po tom vЕЎem, ДЌГ­m si proЕЎla, bГЅt prostД› jenom ЕЎГЎlenГ­ pomatenГ©, k smrti unavenГ© mysli?

Ani v Prstenu s jeho impozantnГ­ rytГ­Е™skou tradicГ­ by se nenaЕЎlo mnoho kusЕЇ brnД›nГ­, kterГ© by mohlo soupeЕ™it s tГ­m, co na sobД› mД›li tito vojГЎci. Byla to ta nejbohatЕЎГ­ brnД›nГ­ jakГЎ kdy vidД›la. VykovanГЎ ze stЕ™Г­bra, platiny a jeЕЎtД› nД›jakГ©ho dalЕЎГ­ho kovu, kterГЅ od pohledu nedokГЎzala poznat. Jejich meДЌe byly podobnД› pЕЇsobivГ© jako zbroj. Ti muЕѕi byli oДЌividnД› vysoce postavenГЅmi rytГ­Е™i. PЕ™ipomnД›lo jГ­ to jeden den kdy byla jeЕЎtД› docela malГЎ a spoleДЌnД› s otcem se ЕЎla podГ­vat na cviДЌenГ­ StЕ™Г­brnГЅch. Tehdy je takГ© vidД›la odД›nГ© v postЕ™Г­bЕ™enГ© oceli, zГЎЕ™Г­cГ­ a majestГЎtnГ­. I tehdy se divila, jak nД›co tak krГЎsnГ©ho mЕЇЕѕe existovat a Е™Г­kala si, jestli se jГ­ to jenom nezdГЎ. OtГЎzka znД›la stejnД› i teДЏ. KdovГ­, jestli uЕѕ tЕ™eba nenГ­ po smrti a toto nenГ­ jenom jejГ­ forma nebe.

Potom vЕЎak jeden z nich postoupil blГ­Еѕe k nГ­, sejmul si z hlavy helmici a zadГ­val se na ni modrГЅma oДЌima plnГЅma ГєДЌasti. Bylo mu pЕ™ibliЕѕnД› tЕ™icet let a byl pohlednГЅ. Jeho hlava byla hladce vyholena a tvГЎЕ™e mu zakrГЅval plavГЅ plnovous. Podle drЕѕenГ­ tД›la i zpЕЇsobu, jakГЅm mu ostatnГ­ ustupovali z cesty, byl jistД› velitelem tД›ch muЕѕЕЇ.

PodГ­val se na nomГЎdskГ© postavy, kterГ© se sem jiЕѕ s dalЕЎГ­mi ploЕЎinkami, pЕ™ivГЎЕѕejГ­cГ­ zbytek Gweniny vГЅpravy, dostaly tГ©Еѕ.

„Jsou naЕѕivu?” zeptal se.

Jeden z nomГЎdЕЇ namГ­sto slovnГ­ odpovД›di natГЎhl ruku a holГ­ jemnД› ЕЎЕҐouchl do Gwen. To ji pЕ™imД›lo se pohnout. Z celГ©ho srdce si pЕ™ГЎla posadit se, dГЎt se s nimi do hovoru a zjistit, co jsou zaДЌ, ale byla pЕ™Г­liЕЎ unavenГЎ a jejГ­ krk byl uЕѕ zase tak vyschlГЅ, Еѕe by ze sebe nedostala ani slovo.

„NeuvД›Е™itelnГ©,” Е™ekl rytГ­Е™ a promnul si rukou plnovous. DalЕЎГ­ a dalЕЎГ­ bojovnГ­ci se objevovali vЕЎude kolem. Gwen i ostatnГ­ byli oДЌividnД› velice zajГ­mavГ­.

„To ani nenГ­ moЕѕnГ©,” Е™ekl jeden z nich. „Jak by mohli pЕ™eЕѕГ­t ve VelkГ© pustinД›?“

„Nemohli,” Е™ekl jinГЅ. „MusГ­ to bГЅt zbД›hovГ©. NД›jakГЅm zpЕЇsobem se museli dostat pЕ™es Гљtes a do pouЕЎtД›. PЕ™Г­liЕЎ pozdД› si potom uvД›domili, Еѕe tam na nД› ДЌekГЎ jenom smrt.“

Gwendolyn chtД›la odpovД›dД›t. ChtД›la jim Е™Г­ci o vЕЎem co se stalo, ale nemД›la dost sil na to, aby jejГ­ hlasivky a Гєsta mohly formulovat slova.

Po chvГ­li ticha se slova znovu ujal velitel.

„Ne,” Е™ekl pЕ™esvД›dДЌenД› a kГЅvnul hlavou smД›rem ke Kendrickovi a StЕ™Г­brnГЅm. „PodГ­vejte se na erby na jejich obleДЌenГ­ a zbroji. Nejsou ani naЕЎe, ani imperiГЎlnГ­.“

Nikdo z rytГ­Е™ЕЇ k tomu nemД›l co namГ­tnout.

„Odkud pak tedy mЕЇЕѕou bГЅt?” zeptal se jeden z nich udivenД›.

„A jak mohli vД›dД›t, Еѕe nГЎs tu najdou?” pronesl jinГЅ.

Velitel se obrГЎtil znovu na nomГЎdy.

„Kde jste je naЕЎli?”

NomГЎdi nД›co zaskЕ™ehotali v odpovД›ДЏ a Gwen spatЕ™ila, jak velitel rytГ­Е™ЕЇ vykulil oДЌi.

„VnД› pГ­seДЌnГ© zdi?” podivil se. „To myslГ­te vГЎЕѕnД›?“

NomГЎdi jako o pЕ™ekot kГЅvali hlavami schovanГЅmi v kapucГ­ch.

Velitel se obrГЎtil k rytГ­Е™ЕЇm.

„NemyslГ­m si, Еѕe vД›dД›li, Еѕe tady jsme. MД›li jednoduЕЎe ЕЎtД›stГ­, Еѕe je naЕЎli tihleti a, v domnД›nГ­, Еѕe jde o nД›koho z naЕЎich a oni dostanou zaplaceno, je sem pЕ™ivlekli.“

RytГ­Е™i si vymД›nili pohledy. OДЌividnД› se s podobnou situacГ­ setkali poprvГ©.

„PЕ™ijmout je nemЕЇЕѕeme,” Е™ekl dalЕЎГ­ z muЕѕЕЇ. „DobЕ™e znГЎЕЎ pravidla. Vezmeme nД›koho dovnitЕ™ a zanechГЎme po sobД› stopu. ЕЅГЎdnГ© stopy. Pravidlo ДЌГ­slo jedna. MusГ­me je poslat zpГЎtky do pouЕЎtД›.“

NГЎsledovalo dlouhГ© ticho, ruЕЎenГ© jenom huДЌenГ­m vД›tru. Gwen dobЕ™e vidД›la, Еѕe vЕЎichni pЕ™emГЅЕЎlejГ­ jak se zachovat. Ta pauza se zdГЎla trvat donekoneДЌna.

ChtД›la se posadit a zaДЌГ­t protestovat. PovД›dД›t jim o tom vЕЎem co je potkalo a ДЌГ­m si proЕЎli. PotГ© by je jistД› uЕѕ nechtД›li poslat pryДЌ.

„UdД›lat to znamenГЎ poslat je na jistou smrt,” Е™ekl velitel. „DГЎvnГЎ pravidla cti ale takГ© hovoЕ™Г­ o pomoci slabЕЎГ­m a potЕ™ebnГЅm.“

„JenЕѕe pokud je pЕ™ijmeme,” oponoval mu jinГЅ rytГ­Е™, „tak to mЕЇЕѕe znamenat smrt nГЎs vЕЎech. ImpГ©rium mЕЇЕѕe sledovat jejich stopy. MЕЇЕѕou tak zjistit kde jsme. Jejich pЕ™ijetГ­m ohroЕѕujeme vЕЎechny za Гљtesem. NenГ­ lepЕЎГ­ nechat pГЎr cizincЕЇ zemЕ™Г­t, neЕѕ ohrozit vlastnГ­ rodiny a ГєplnД› vЕЎechno?“

Gwen dobЕ™e vidД›la, Еѕe si velitel nenГ­ vЕЇbec jistГЅ, jak situaci vyЕ™eЕЎit. StГЎl pЕ™ed tД›ЕѕkГЅm rozhodnutГ­m. To ona koneckoncЕЇ velmi dobЕ™e znala. Nemohla mu vЕЎak nijak pomoci. Byla pЕ™Г­liЕЎ slabГЎ, aby mohla udД›lat cokoliv vГ­ce, neЕѕ odevzdat se do rukou jejich milosti.

„Asi mГЎЕЎ pravdu,” Е™ekl velitel po dlouhГ© chvГ­li smutnД›, „ale jГЎ se stejnД› neotoДЌГ­m zГЎdy k nevinnГЅm. Jdou s nГЎmi.“

PodГ­val se na svГ© muЕѕe.

„VezmД›te je na druhou stranu,” poruДЌil autoritativnД›. „Vezmeme je pЕ™ed krГЎle, aЕҐ sГЎm rozhodne o jejich osudu.“

MuЕѕi jej okamЕѕitД› poslechli, dali se do akce a zaДЌali pЕ™ipravovat kladky a lana na druhГ© stranД› ochozu. Jenom jeden jedinГЅ zЕЇstal stГЎt na svГ©m mГ­stД› a nejistД› se dГ­val na velitele.

„PoruЕЎujeЕЎ krГЎlova naЕ™Г­zenГ­,” Е™ekl. „ЕЅГЎdnГ­ cizinci nesmД›jГ­ bГЅt vpuЕЎtД›ni za Гљtes. Nikdy.“

Velitel se na nД›j pЕ™Г­snД› zadГ­val.

„ЕЅГЎdnГ­ cizinci k naЕЎim branГЎm jeЕЎtД› nikdy nedorazili,” odpovД›dД›l.

„KrГЎl tД› mЕЇЕѕe uvД›znit za zradu,” pokraДЌoval rytГ­Е™.

Velitel se nenechal vyvГ©st z rovnovГЎhy.

„Na takovou moЕѕnost jsem pЕ™ipravenГЅ.“

„KvЕЇli tД›mhle? NД›jakГЅm bezcennГЅm pouЕЎtnГ­m tulГЎkЕЇm?” vydechl rytГ­Е™ pЕ™ekvapenД›. „KdovГ­, co jsou vЕЇbec zaДЌ.“

„KaЕѕdГЅ Еѕivot je drahГЅ,” oponoval velitel, „a moje ДЌest je pro mД› dЕЇleЕѕitД›jЕЎГ­ neЕѕ tisГ­c let v ЕѕalГЎЕ™i.“

Potom pokГЅval na muЕѕe, kteЕ™Г­ jiЕѕ vЕЎe pЕ™ipravili a nynГ­ ДЌekali, jak se situace nakonec vyvine. Na jeho pokyn potom jeden z nich vzal Gwen do nГЎruДЌГ­. Zbroj na jeho paЕѕГ­ch ji tlaДЌila do zad. MuЕѕ ji drЕѕel, jako by vГЎЕѕila jenom o mГЎlo vГ­ce neЕѕ pГ­rko. OstatnГ­ se s vД›tЕЎГ­mi obtГ­Еѕemi a mnohdy i ve dvou ДЌi ve tЕ™ech jali odnГЎЕЎet ostatnГ­. Gwen vidД›la, Еѕe je nesou na ЕЎirokou ploЕЎinu, vypГ­najГ­cГ­ se nad ohromnГЅm Гєtesem. CГ­tila se v rukou toho rytГ­Е™e tak bezpeДЌnД›. Takhle dobЕ™e jГ­ nebylo uЕѕ hodnД› dlouho. Moc rГЎda by byla alespoЕ€ jednoduЕЎe podД›kovala, ale nedokГЎzala ani otevЕ™Г­t Гєsta.

KdyЕѕ doЕЎli na druhГЅ okraj ochozu, rytГ­Е™i se je jali umГ­stit na dalЕЎГ­, tentokrГЎt vГЅraznД› vД›tЕЎГ­ ploЕЎinu, aby je spustili na druhou stranu opevnД›nГ©ho Гєtesu. Gwen se rozhlГ©dla ve snaze zjistit, co je ДЌekГЎ teДЏ. Naskytl se jГ­ pohled, na kterГЅ uЕѕ potom nikdy nezapomnД›la a kterГЅ jГ­ doslova sebral dech. Гљtes se zdvihal z rovnГ© pouЕЎtД› jako hЕ™eben a po obou stranГЎch v dlouhГЅch obloucГ­ch ubГ­hal do dГЎli. Byla si jistГЎ, Еѕe Гєtes tvoЕ™Г­ ve skuteДЌnosti kruh, i kdyЕѕ se jeho vzdГЎlenГЅ konec ztrГЎcel v nedohlednu. Гљtes tak byl obrovskou pЕ™Г­rodnГ­ pevnostГ­. PodГ­vala dolЕЇ a spatЕ™ila velikГ© jezero, v jehoЕѕ hladinД› se ve fialovГ©m a zelenГ©m odstГ­nu tЕ™pytila obД› slunce. Sytost modЕ™i jezernГ­ch vod jГ­ vzala dech podruhГ©.

Za nГ­m se rozklГЎdala ohromnГЎ pevnina a ztrГЎcela se v dГЎlce. Gwen ЕЎokovanД› zjiЕЎЕҐovala, Еѕe ten kraj je sytД› zelenГЅ. PodobnД› jako bГЅvaly ty nejГєrodnД›jЕЎГ­ provincie jejГ­ho Prstenu. V dГЎlce dokonce vidД›la tmavЕЎГ­ skvrny ovocnГЅch sadЕЇ a porЕЇznu rozesetГЅch usedlostГ­. Ten kraj vypadal pЕ™Г­mo pohГЎdkovД›.

„AЕҐ jsi, kdo jsi,” Е™ekl rytГ­Е™, jenЕѕ ji nesl, „vГ­tej v kraji za Гљtesem.“




KAPITOLA SEDMГЃ


Godfrey leЕѕel schoulenГЅ do klubka a spal. TeДЏ byl vЕЎak probuzen jakГЅmsi tГЎhlГЅm skuДЌenГ­m. PomalouДЌku se vzbudil, ale ani potГ© si nebyl zcela jistГЅ, zda jeЕЎtД› poЕ™ГЎd nespГ­ a nenГ­ chycen v tГ© hroznГ© noДЌnГ­ mЕЇЕ™e, co se mu zdГЎla. ZamЕѕoural do velice spoЕ™e osvД›tlenГ© mГ­stnosti a snaЕѕil se to ze sebe setЕ™ГЎst. ZdГЎlo se mu, Еѕe byl jako loutka na provГЎzcГ­ch povД›ЕЎen nad mД›stskou branou Volusie. FiniГЎni drЕѕeli konce jeho provazЕЇ a neustГЎle jej nutili rozpaЕѕovat ruce i nohy a zase je tlaДЌit k sobД›. PЕ™Г­mo pЕ™ed branou se pЕ™itom odehrГЎvalo hrЕЇznГ© divadlo, ve kterГ©m byli tisГ­ce jeho lidГ­ pobГ­jeny jako zvГ­Е™ata. ProstranstvГ­ se bД›hem chvГ­le promД›nilo v ohromnou kaluЕѕ krve. PokaЕѕdГ© kdyЕѕ si myslel, Еѕe uЕѕ je konec, FiniГЎni znovu zatahali za provazy a vЕЎechno to zaДЌalo nanovo....

SkuДЌenГ­ ozГЅvajГ­cГ­ se vedle nД›j jej nakonec vysvobodilo. OtoДЌil hlavou, aby zjistil co je jeho zdrojem a spatЕ™il vedle sebe Akortha s Fultonem. Oba leЕѕeli kousek od nД›j a tiЕЎe stГ©nali. Jejich ruce i tvГЎЕ™e byly posetГ© modЕ™inami. Nedaleko leЕѕeli Merek s Ariem a nehГЅbali se. Godfrey si uvД›domil, Еѕe jsou zpГЎtky ve vД›zeЕ€skГ© cele. VЕЎichni byli notnД› zbitГ­, ale alespoЕ€ nikdo nechybД›l a podle toho, co vidД›l, byli i naЕѕivu.

Godfreymu se zГЎroveЕ€ ulevilo a zГЎroveЕ€ mu bylo nanic. Byl rГЎd, Еѕe po tom pЕ™epadenГ­, jehoЕѕ byl svД›dkem, je stГЎle jeЕЎtД› naЕѕivu. Divil se, Еѕe i on nebyl FiniГЎny zabit. ZГЎroveЕ€ mu to bylo neskuteДЌnД› lГ­to, protoЕѕe to, Еѕe Darius a ostatnГ­ do tГ© pasti padli, byla jen a pouze jeho vina. PoДЌГ­nal si ve vyjednГЎvГЎnГ­ pЕ™Г­liЕЎ naivnД›. TeДЏ si ЕҐukal na ДЌelo a sГЎm sebe se ptal, jak mohl bГЅt tak hloupГЅ, aby uvД›Е™il FiniГЎnЕЇm?

ZavЕ™el oДЌi a zakroutil hlavou. Co by tak dal za to, kdyby to staДЌilo, aby ta hroznГЎ vzpomГ­nka zmizela. KГ©Еѕ by to byl jenom mohl vzГ­t zpГЎtky. NamГ­sto toho zavedl ostatnГ­ jak ovce na porГЎЕѕku, do lГ©ДЌky. Znovu a znovu slyЕЎel jejich kЕ™ik. SnaЕѕili se bojovat nebo alespoЕ€ utГ©ct, schovat se, zachrГЎnit se. AЕҐ Godfrey dД›lal co dД›lal, nemohl uniknout, stejnД› jako oni tam u brГЎny.

Zacpal si uЕЎi dlanД›mi v zoufalГ© snaze zastГ­nit kЕ™ik uvnitЕ™ jeho mysli i ГєpД›nГ­ Akortha s Fultonem. Oba dva mД›li nepochybnД› z tГ© naklГЎdaДЌky i spanГ­ na holГ©m hrubГ©m kameni velkГ© bolesti.

Godfrey se posadil s pocitem, Еѕe jeho Гєdy vГЎЕѕГ­ mnoho set kilogramЕЇ. RozhlГ©dl se po jejich malГ© cele. Nebyli tam sami. SdГ­leli ji jeЕЎtД› s nД›kolika dalЕЎГ­mi, kterГ© neznal. Tu jej napadlo, Еѕe podle vzhledu cely lze usuzovat, Еѕe tu stejnД› nezЕЇstanou naЕѕivu dlouho. Vypadala jinak neЕѕ ta pЕ™edchozГ­. PЕ™esnД› tak, jak vypadaly cely pro odsouzence k smrti.

NД›kde v dГЎlce se rozlehl Е™ev vД›znД› vleДЌenГ©ho dozorci kamsi pryДЌ. TГ­m se jeho domnД›nka jenom potvrdila. Tohle byla jistД› poslednГ­ stanice pЕ™ed popravou. BД›hem krГЎtkГ©ho pobytu ve Volusii se uЕѕ o zdejЕЎГ­m zpЕЇsobu poprav leccos doslechl. KoneckoncЕЇ, mluvilo o tom celГ© mД›sto. Godfrey vД›dД›l, Еѕe nejspГ­ЕЎe jiЕѕ dalЕЎГ­ho dne budou vyvleДЌeni dozorci z cely a vhozeni do arГ©ny, kde poslouЕѕГ­ jako zГЎbava pro obДЌany mД›sta. Budou pЕ™edhozeni rozzuЕ™enГЅm RazifЕЇm jako pЕ™edehra neЕѕ zaДЌnou opravdovГ© gladiГЎtorskГ© hry. PrГЎvД› proto je drЕѕeli naЕѕivu aЕѕ doteДЏ. TeДЏ uЕѕ mu to koneДЌnД› zaДЌalo dГЎvat smysl.

S nГЎmahou se postavil na vЕЎechny ДЌtyЕ™i a zaДЌal rukama poЕЎЕҐuchovat svГ© druhy ve snaze je vzbudit. ToДЌila se mu hlava, kaЕѕdiДЌkГЅ sval jeho tД›la Е™val bolestГ­ a jeho povrch teДЏ tvoЕ™ily pЕ™edevЕЎГ­m modЕ™iny a ДЌerstvГ© strupy. PoslednГ­, co si pamatoval bylo, jak jej ten vojГЎk srazil k zemi. Potom jej museli, jiЕѕ v bezvД›domГ­, poЕ™ГЎdnД› ztlouct. Ti zbabД›lГ­ FiniГЎni oДЌividnД› ani nemД›li dostatek snahy ho zabГ­t sami a hned.

Chytil se za ДЌelo. Bylo neuvД›Е™itelnГ©, Еѕe ДЌlovД›ka mohla tak straЕЎnД› bolet hlava, i kdyЕѕ pЕ™edtГ­m vЕЇbec nepil. NejistД› se postavil na nohy a s tЕ™esoucГ­mi se koleny znovu obhlГ©dl celu. Za zamЕ™Г­ЕѕovanГЅm vstupem stГЎl zГЎdy k nim jedinГЅ strГЎЕѕnГЅ a okГЎzale si jich nevЕЎГ­mal. Tato cela mД›la vЕЎak dobrГ© zГЎmky a tlustГ© ocelovГ© mЕ™Г­Еѕe. Bylo jasnГ©, Еѕe tentokrГЎt nebude vЕЇbec snadnГ© odsud uniknout. TentokrГЎt tu opravdu zЕЇstanou aЕѕ do konce.

Vedle nД›j se Akorth, Fulton, Ario, a Merek takГ© pomalouДЌku postavili a zaДЌali se rozhlГ­Еѕet. DobЕ™e vidД›l jak jsou zmatenГ­, dezorientovanГ­ a po chvilce i zhnusenГ­ a vydД›ЕЎenГ­, kdyЕѕ si rozvzpomnД›li na to, co se stalo.

„UmЕ™eli vЕЎichni?” zeptal se Ario a podГ­val se pЕ™itom na Godfreyho.

Ten jenom zachmuЕ™enД› pЕ™ikГЅvnul, ДЌГ­mЕѕ si zpЕЇsobil dalЕЎГ­ vlnu bolesti.

„Je to naЕЎe chyba,” konstatoval Merek. „Zklamali jsme.“

„Ano, to je,” Е™ekl Godfrey smutnД›.

„Е?Г­kal jsem ti aЕҐ FiniГЎnЕЇm nevД›Е™Г­ЕЎ,” rГЅpnul si Akorth.

„OtГЎzka neznГ­ ДЌГ­ je to vina,” Е™ekl Ario, „ale co teДЏ budeme dД›lat. NechГЎme je vЕЎechny zemЕ™Г­t zbyteДЌnД›, anebo se za nД› poЕ™ГЎdnД› pomstГ­me?“

Godfrey vidД›l, Еѕe to ten chlapec myslГ­ zcela vГЎЕѕnД› a musel uznat, Еѕe na nД›j tГ­m udД›lal dojem. Byl nebojГЎcnГЅ dokonce i v cele smrti.

„Pomsta?” zeptal se Akorth. „PЕ™eskoДЌilo ti? Jsme zamДЌenГЅ deset metrЕЇ pod zemГ­, uvД›znД›nГЅ ЕѕeleznГЅma mЕ™Г­Еѕema tlustГЅma jako moje ruka, kterГЅ hlГ­daj jeЕЎtД› mnohem ЕѕeleznД›jЕЎГ­ strГЎЕѕe. VЕЎichni naЕЎi lidi jsou mrtvГ­. Jsme uprostЕ™ed nepЕ™ГЎtelskГ©ho mД›sta, plnГ©ho nepЕ™ГЎtelskГЅch vojГЎkЕЇ a vЕЎechno naЕЎe zlato je pryДЌ. NaЕЎe plГЎny totГЎlnД› selhaly. Jak bychom se v takovГ© situaci mohli nД›komu mstГ­t?“

„VЕѕdycky to nД›jak jde,” odpovД›dД›l Ario odhodlanД› a otoДЌil se k Merekovi.

Pohledy ostatnГ­ch ten AriЕЇv nГЎsledovaly. Merek nakrДЌil oboДЌГ­.

„JГЎ nejsem na pomsty zrovna expert,” Е™ekl. „ZabГ­jГ­m lidi hned, jak mД› zaДЌnou otravovat. NeДЌekГЎm aЕѕ mi dajГ­ dЕЇvod se mstГ­t.“

„No, teДЏ uЕѕ ho ale mГЎЕЎ. A navГ­c jsi dobrej zlodД›j,” Е™ekl Ario. „V celГЎch ses podle svГЅch vlastnГ­ch slov uЕѕ nД›co nasedД›l. SeЕЎ si jistej, Еѕe nГЎs odsud nedokГЎЕѕeЕЎ dostat?“

Merek se otoДЌil a zaДЌal zkoumat pohledem celu, mЕ™Г­Еѕe, okno, klГ­ДЌe i strГЎЕѕnГ©ho. VЕЎechno si pozornД› prohlГ©dl, promyslel a pak se na nД› znovu zachmuЕ™enД› podГ­val.

„Tohle nenГ­ zrovna obyДЌejnГЎ cela,” Е™ekl. „MyslГ­m, Еѕe je finiГЎnskГЎ. VЕЎechno to kovГЎnГ­ stГЎlo majlant. NevidГ­m ЕѕГЎdnГ© slabiny. RГЎd bych vГЎm Е™ekl nД›co jinГ©ho, ale odsud vede cesta ven jenom kdyЕѕ nГЎm sami otevЕ™ou.“

Godfrey se vydal pЕ™Г­mo k mЕ™Г­Еѕi. NevД›del proДЌ. JednoduЕЎe musel nД›co udД›lat, aby pЕ™ehluЕЎil vЕЎechen ten zmatek ve svГ© mysli. NatlaДЌil hlavu proti dvД›ma chladnГЅm ЕѕeleznГЅm prutЕЇm a labuЕѕnicky zavЕ™el oДЌi.

„PЕ™iveДЏte ho sem,” zahЕ™mД›l na konci chodby hlas.

Godfrey znovu otevЕ™el oДЌi a nacpal hlavu mezi mЕ™Г­Еѕe, aby vidД›l do chodby. SpatЕ™il nД›kolik vojГЎkЕЇ, kteЕ™Г­ vlekli jakГ©hosi chudГЎka. MД›l na sobД› jenom rudГЅ hadr, tГЎhnoucГ­ se pЕ™es jedno rameno a hruДЏ k boku. Ani se strГЎЕѕnГЅm nepokouЕЎel vzdorovat. KdyЕѕ jej potom pЕ™ivlekli blГ­Еѕe, Godfrey si uvД›domil, Еѕe ten ДЌlovД›k ani nenГ­ pЕ™i vД›domГ­. Vypadal velmi slabД› a nemocnД›.

„DalЕЎГ­ z tД›ch morem zasaЕѕenГЅch zbД›dovancЕЇ?” rozkЕ™ikl se muЕѕ naЕЎtvanД›. „Co tu s nГ­m podle vГЎs asi tak mГЎm dД›lat?“

„TvЕЇj problГ©m!” odpovД›dД›li mu druzГ­ dva nevrle a podГЎvali mu muЕѕe, aby si jej pЕ™evzal.

StrГЎЕѕnГЅ polekanД› ustoupil.

“JГЎ se ho nedotknu!“ Е™ekl rychle. „StrДЌte ho tady do dГ­ry k ostatnГ­m obД›tem moru.“

„Ale tenhle jeЕЎtД› dejchГЎ,” odpovД›dД›li takЕ™ka souДЌasnД›.

StrГЎЕѕnГЅ se zamraДЌil.

„MyslГ­te si, Еѕe mД› to zajГ­mГЎ?“

MuЕѕi si vymД›nili pohledy a potom udД›lali, co jim strГЎЕѕnГЅ povД›dД›l. Odvlekli chudГЎka na druhou stranu chodby a tam ho jako pytel kamenГ­ vhodili do velkГ© jГЎmy. Byla plnГЎ tД›l odД›nГЅch do stejnГ©ho rudГ©ho hadru.

„A co kdyЕѕ se pokusГ­ utГ©ct?” zeptal se jeden z muЕѕЕЇ jeЕЎtД› neЕѕ se dali na odchod.

StrГЎЕѕnГЅ se krutД› usmГЎl.

„VГ­ЕЎ ty vЕЇbec co s lidmi mor dД›lГЎ?” zeptal se. „Do rГЎna natГЎhne brka.“

VojГЎci se otoДЌili a odchГЎzeli pryДЌ, zatГ­mco Godfrey se dГ­val smД›rem k jГЎmД›, ve kterГ© pЕ™ed chvГ­lГ­ zmizel ten neЕЎЕҐastnГ­k a teДЏ tam nД›kde leЕѕel slabГЅ, umГ­rajГ­cГ­, avЕЎak naprosto nehlГ­danГЅ. Godfrey dostal nГЎpad. Tak ЕЎГ­lenГЅ, Еѕe by klidnД› mohl fungovat.

OtoДЌil se k Akorthovi s Fultonem.

„VraЕѕ mi jednu,” vyzval oba zГЎroveЕ€.

Oba se na sebe zmatenД› podГ­vali.

„Е?ekl jsem, dej mi pД›stГ­!” zopakoval Godfrey razantnД›ji.

Jako jeden svornД› zakroutili hlavami.

„Zcvoknul ses?” zeptal se Akorth zcela vГЎЕѕnД›.

„JГЎ tД› mlГЎtit nebudu,” prohlГЎsil Fulton, „i kdyЕѕ by sis naklГЎdaДЌku teda sakra zaslouЕѕil.“

„Е?Г­kГЎm, Еѕe mД› jeden z vГЎs praЕЎtГ­!” nedal se Godfrey odbГЅt. „TvrdД›. Do tvГЎЕ™e. Zlomte mi nos! HNED!“

Ale oni se od nД›j odvrГЎtili.

„TobД› vГЎЕѕnД› hrГЎblo.”

Godfrey se s nadД›jГ­ otoДЌil k Ariovi s Merekem, ale ti se takГ© klidili z cesty.

„AЕҐ uЕѕ to je cokoliv,” Е™ekl Merek, „jГЎ se na tom podГ­let nehodlГЎm.“

Tu se najednou zvedl jeden z jejich spoluvД›zЕ€ЕЇ a doЕЎel ke Godfreymu.

„Nemohl jsem si pomoct a neposlouchat,” zaЕЎklebil se ГєsmД›vem plnГЅm chybД›jГ­cГ­ch zubЕЇ, nГЎsledovanГЅm zkaЕѕenГЅm dechem. „JГЎ ti jednu lГ­sknu milerГЎd, jestli uЕѕ pak budeЕЎ drЕѕet klapaДЌku! NemusГ­ЕЎ mД› ЕѕГЎdat zrovna dvakrГЎt.“

Vtom jeho pД›st vyletД›la vzhЕЇru a bezchybnД› pЕ™istГЎla na Godfreyho nose. PocГ­til jak mu v hlavД› cosi explodovalo. VykЕ™ikl a chytil se za nos. OkamЕѕitД› mД›l plnГ© ruce krve. Do oДЌГ­ se mu vedraly slzy.

„DeДЏ bodЕ™ebuju den hadr,” Е™ekl Godfrey s nГЎmahou. „DosdadeЕЎ da dД›j?“

Merek se zmatenГЅm vГЅrazem sledoval smД›r, kterГЅm se Godfrey zadГ­val. Dostal se tak k jГЎmД› s nemocnГЅmi.

„ProДЌ?” zeptal se.

„BrosdД› do udД›lej,” Е™ekl Godfrey.

Merek se zamraДЌil.

„Pokud bych mД›l nД›co dostateДЌnД› dlouhГ©ho a tenkГ©ho,” Е™ekl zamyЕЎlenД›, „tak bych tam moЕѕnГЎ dosГЎhnul.“

Potom sГЎhl k tvrzenГ©mu lГ­mci svГ© kazajky a po chvГ­li se mu podaЕ™ilo z nД›j vytГЎhnout dlouhГЅ kus drГЎtu. KdyЕѕ jej narovnal, byl dost dlouhГЅ na to, aby poslouЕѕil poЕѕadovanГ©mu ГєДЌelu.

DoЕЎel k mЕ™Г­ЕѕГ­m a prostrДЌil mezi nimi ruku tak, aby dosГЎhl co nejdГЎle. CelГЎ akce byla provedena neslyЕЎnД›, aby nevzbudil pozornost strГЎЕѕnГ©ho. Pokusil se sГЎhnout do jГЎmy a zachytit nД›kterГЅ z rudГЅch hadrЕЇ, ale drГЎt byl pЕ™Г­liЕЎ krГЎtkГЅ.

ZkouЕЎel to znovu a znovu, ale mЕ™Г­Еѕe byly velice blГ­zko u sebe a jemu se nedaЕ™ilo dostat ven do chodby ruku dГЎle neЕѕ po loket.

StrГЎЕѕnГЅ se otoДЌil k nД›mu a Merekovi se jenom se ЕЎtД›stГ­m podaЕ™ilo drГЎt i s rukou zastrДЌit zpГЎtky do cely a zЕЇstat nezpozorovГЎn.

„PЕЇjДЌ mi to,” Е™ekl Ario, kdyЕѕ se strГЎЕѕnГЅ zase vzdГЎlil.

Chopil se drГЎtu sГЎm. Jeho ruce byly mnohem tenДЌГ­ neЕѕ Merekovy a tak se mu podaЕ™ilo dostat se z cely ven aЕѕ po rameno.

TД›ch pГЎr desГ­tek centimetrЕЇ navГ­c bylo vЕЎechno, co potЕ™eboval. HГЎДЌek na jeho konci se lehce zaklesl za lГЎtku na bedrech jednoho z mrtvГЅch a Ario uЕѕ tahal zpГЎtky. StrГЎЕѕnГЅ mezitГ­m doЕЎel na konec chodby a neДЌekanД› se otoДЌil. Ario zmrznul uprostЕ™ed pohybu. VЕЎichni se v duchu modlili, aby se strГЎЕѕnГЅ nepodГ­val pЕ™Г­mo smД›rem k jejich cele. Trvalo straЕЎlivД› dlouho, neЕѕ se muЕѕ znovu otoДЌil a odchГЎzel pryДЌ.

Ario zaДЌal lГЎtku opatrnД› pЕ™isunovat po zemi k sobД›, aЕѕ uЕѕ na ni nakonec dosГЎhl holou rukou.

Godfrey po nГ­ rychle sГЎhnul, stГЎhnul si z tД›la svou halenu a bez okolkЕЇ si omotal lГЎtku po vzoru nakaЕѕenГЅch. OstatnГ­ od nД›j ЕЎtГ­tivД› uskoДЌili.

„Co to sakra dД›lГЎЕЎ?” zhnusil se Merek. „Je to nakaЕѕenГ© morem. RozneseЕЎ to mezi nГЎs vЕЎechny.”

OstatnГ­ spoluvД›zni se natlaДЌili ke vzdГЎlenГ© zdi.

Godfrey se podГ­val na Mereka.

„DeДЏga zadЕѕnu gaЕЎlad a dedechГЎb doho,” Е™ekl spiklenecky, „dogud debЕ™inde. UbidГ­ boji grev a hadr a ty bu Е™egdeЕЎ, Еѕe bГЎb dagy bor a Еѕe se zbledli gdyЕѕ bД› dali g bГЎm.“

NeДЌekal aЕѕ mu Merek potvrdГ­, Еѕe plГЎnu rozumГ­ a okamЕѕitД› se rozkaЕЎlal jako ЕЎГ­lenГЅ. PЕ™itom si rukama rozmazГЎval krev vГ­ce po obliДЌeji a na krk, aby to vypadalo jeЕЎtД› hЕЇЕ™. KaЕЎlal tak hlasitД›, Еѕe uЕѕ se bГЎl, Еѕe to bude znГ­t nepЕ™irozenД›, kdyЕѕ tu se najednou otevЕ™ely dveЕ™e cely a strГЎЕѕnГЅ vkroДЌil dovnitЕ™.

„Koukejte svГЅho kГЎmoЕЎe utiЕЎit,” poruДЌil jim. „JasnГЅ?“

„To nenГ­ ЕѕГЎdnej kГЎmoЕЎ,” odpovД›dД›l Merek. „VЕѕdyЕҐ mГЎ mor!“

StrГЎЕѕnГЅ se podivil a poЕ™ГЎdnД› si Godfreyho prohlГ©dl. VЕЎimnul si krve i rudГ©ho hadru.

„Jak se sem krucinГЎl dostal?” rozkЕ™ikl se. „Tenhle mД›l bejt oddД›lenej.“

Godfrey nepЕ™estГЎval hrГЎt zГЎchvat tubery, aЕѕ se z toho celГЅ otЕ™ГЎsal.

Brzy na sobД› pocГ­til strГЎЕѕnГ©ho ruku, kterГЎ jej postrkovala z cely ven. MuЕѕ mД›l ohromnou sГ­lu i na imperiГЎna. Godfrey se zapotГЎcel napЕ™Г­ДЌ chodbou a zГЎhy byl vhozen do jГЎmy s mrtvГЅmi.

Dopadl pЕ™Г­mo na tД›lo jednoho z tД›ch neboЕѕГЎkЕЇ. SnaЕѕil se odvracet hlavu stranou a ideГЎlnД› vЕЇbec nedГЅchat, aby nemoc nevdechl. PopravdД› se ale stejnД› tak mohl modlit k Bohu, aby to pЕ™es vЕЎГ­ pravdД›podobnost nedostal. Pomyslel si, Еѕe jej asi ДЌekГЎ nejdelЕЎГ­ noc v jeho ЕѕivotД›.

Ale byl teДЏ nehlГ­danГЅ a relativnД› volnГЅ, na tom zГЎleЕѕelo. AЕѕ bude svД›tlo, tak vstane.

A udeЕ™Г­.




KAPITOLA OSMГЃ


Thorgrin klesal k moЕ™skГ©mu dnu. V uЕЎГ­ch stГЎle vГ­ce a vГ­ce cГ­til tlak vody, jejГ­Еѕ teplota s kaЕѕdГЅm metrem klesala. Nakonec byla tak ledovГЎ, Еѕe mД›l pocit, jako kdyby do nД›j zabodГЎvali ledovГ© dГЅky. PЕ™esto se v tom sestupu dД›lo nД›co zvlГЎЕЎtnГ­ho. NamГ­sto toho, aby se noЕ™il do stГЎle vД›tЕЎГ­ temnoty, svД›tla kolem nД›j naopak pЕ™ibГЅvalo. Klesl jeЕЎtД› hloubД›ji, kdyЕѕ tu pod sebou najednou spatЕ™il nД›co, co by tu ani v nejmenЕЎГ­m neoДЌekГЎval. V oblaku svД›tla se v hloubce pod nГ­m vznГЎЕЎela ve vodГЎch jeho matka. SmГЎla se na nД›j a vyzaЕ™ovalo z nГ­ takovГ© svД›tlo, Еѕe jenom stД›ЕѕГ­ rozeznГЎval kontury jejГ­ tvГЎЕ™e. Natahovala k nД›mu svoje bД›lostnГ© ruce a on klesal pЕ™Г­mo do jejГ­ho nГЎruДЌГ­.

„Synu,“ Е™ekla krystalovД› ДЌistГЅm hlasem, pЕ™esto, Еѕe byli pod vodou. „Jsem tu s tebou. Miluju tД›. TvЕЇj ДЌas jeЕЎtД› nepЕ™iЕЎel. BuДЏ silnГЅ. ProЕЎel jsi zkouЕЎkou, ale je tu jeЕЎtД› spousta dalЕЎГ­ch, kterГ© na tebe ДЌekajГ­. Postav se znovu svД›tu a nikdy pЕ™itom nezapomГ­nej kГЅm jsi. NezapomГ­nej: tvoje sГ­la nepochГЎzГ­ ze zbranГ­, ale z tvГ©ho jГЎ.“

Thorgrin otevЕ™el pusu, aby odpovД›dД›l, ale jakmile tak uДЌinil, zaДЌal se topit.

Probudil se cuknutГ­m celГ©ho tД›la a okamЕѕitД› se zaДЌal rozhlГ­Еѕet kolem sebe. Na zГЎpД›stГ­ch pocГ­til nД›co hrubГ©ho a teprve po chvГ­li si uvД›domil, Еѕe jsou to pouta. Ruce mД›l navГ­c svГЎzanГ© za zГЎdy. RozhlГ©dl se do okolnГ­ temnoty a podle toho, jak se s nГ­m okolГ­ kolГ©balo, si uvД›domil, Еѕe je na lodi. Dalo se to snadno poznat i z tlumenГЅch zvukЕЇ vln narГЎЕѕejГ­cГ­ch o boky a takГ© specifickГ©ho zГЎpachu, kterГЅm podpalubГ­ starГ© dЕ™evД›nГ© lodi doslova ДЌpД›lo.

ZaДЌal se ostraЕѕitД› rozhlГ­Еѕet kolem sebe a vzpomГ­nat, co se mohlo stГЎt a proДЌ se cГ­tГ­ tak slabГЅ. PoslednГ­, co si pamatoval, byla ta straЕЎlivГЎ bouЕ™e, ztroskotГЎnГ­ a jak se potom s celou druЕѕinou pЕ™ekotili do vody. VzpomГ­nal si na Angelu a jak se k nГ­ tisknul v boji Еѕivot. VzpomГ­nal si takГ© na meДЌ, pЕ™ipnutГЅ u jeho pasu. MeДЌ mrtvГЅch. Jak se mu to jenom podaЕ™ilo pЕ™eЕѕГ­t?

Rozhlížel se do všech stran, přemýšlel, kde to je a zároveň doufal, že někde spatří zbytek své družiny. Teprve po chvíli si s ulehčením uvědomil, že v temnotě rozeznává obrysy jejich postav. Zdálo se, že jsou všichni svázaní podobně jako on. Viděl Reece, Selese, Eldena, Indru, Matuse, O’Connora a hned vedle něj i Angelu. Všichni vypadali k smrti unavení a dokonce zbití, ale byli naživu. Ulevilo se mu.

OdnД›kud zvenku se zaДЌal ozГЅvat hrubГЅ smГ­ch, nГЎsledovanГЅ nД›kolika nadГЎvkami a potom rychlГ© kroky, kterГ© tady v podpalubГ­ znД›ly jako hromobitГ­. KoneДЌnД› si na vЕЎechno vzpomnД›l: pirГЎti. Ti hrdloЕ™ezovГ©, kteЕ™Г­ se pokusili jej utopit v moЕ™i.

Znal tyhle typy až příliš dobře. Krutá, bezcitná individua, znuděná plavbou po moři, krátící si čas pácháním všemožných zvěrstev – s podobnými jako oni se setkával v životě nepříjemně často. Bylo jasné, že se teď stal jejich vězněm. Začal sebou zmítat ve snaze vymanit se z pout.

Ale neЕЎlo to. Jeho ruce byly svГЎzГЎny pevnД› a s kaЕѕdГЅm dalЕЎГ­m pokusem si pouta jenom vГ­ce zaЕ™ezГЎval do kЕЇЕѕe. StejnД› tak byly svГЎzГЎny i jeho kotnГ­ky. Nemohl se hnout z mГ­sta.

ZavЕ™el oДЌi ve snaze vzbudit svoje vnitЕ™nГ­ sГ­ly. Jeho druidskГЎ moc by obyДЌejnД› dokГЎzala rozmetat na padrЕҐ klidnД› celou tuto loДЏ.

JenЕѕe teДЏ se nedД›lo nic. Byl velmi vyДЌerpanГЅ z tonutГ­, ztroskotГЎnГ­ a vЕЇbec vЕЎeho, co se za poslednГ­ dobu udГЎlo. Z pЕ™edchozГ­ch zkuЕЎenostГ­ uЕѕ vД›dД›l, Еѕe teДЏ pomЕЇЕѕe jedinГ©, a to dostatek ДЌasu na odpoДЌinek. ДЊasu, kterГЅ vЕЎak zcela jistД› nemД›li.

„Thorgrine!“ ozval se hlas plnГЅ ulehДЌenГ­. PatЕ™il Reecovi, kterГЅ byl stejnД› pevnД› svГЎzГЎn opodГЎl, ale teДЏ si z toho oДЌividnД› nic nedД›lal. „Ty ЕѕijeЕЎ!“

„NevД›dД›li jsme, jestli se z toho dostaneЕЎ.“

Thor se podíval na O’Connora, svázaného vedle Reece.

„Modlila jsem se za tebe kaЕѕdou vteЕ™inu,“ ozval se sladkГЅ hlas z druhГ© strany.

Thor se otoДЌil k Angele, po jejГ­Еѕ tvГЎЕ™i se kutГЎlely slzy radosti.

„DluЕѕГ­ЕЎ jГ­ za zГЎchranu Еѕivota, vГ­ЕЎ,“ poznamenala Indra. „KdyЕѕ tД› hodili pЕ™es palubu, skoДЌila za tebou a vytГЎhla tД›. Bez jejГ­ odvahy bys tu teДЏ nebyl.“

Thor se na dГ­vku vdД›ДЌnД› podГ­val.

„VЕЎak jГЎ uЕѕ najdu zpЕЇsob, jak ti to oplatit, maliДЌkГЎ,“ Е™ekl.

„UЕѕ jsi to udД›lal,“ odpovД›dД›la pЕ™esvД›dДЌivД›.

„MЕЇЕѕeЕЎ jГ­ to splatit tГ­m, Еѕe nГЎs odsud vЕЎechny dostaneЕЎ,“ Е™ekla Indra a rozzlobenД› sebou zazmГ­tala v poutech. „Tihle pirГЎti jsou ta nejhorЕЎГ­ verbeЕѕ ze vЕЎech. NaЕЎli nГЎs na moЕ™i a spoutali, kdyЕѕ jsme byli poЕ™ГЎd jeЕЎtД› v bezvД›domГ­. Pokud by se nГЎm postavili v boji, byla by to ГєplnД› jinГЎ pohГЎdka.“

„Jsou to zbabД›lci,“ Е™ekl Matus. „Jako vЕЎichni pirГЎti.“

„Taky nГЎm samozЕ™ejmД› sebrali zbranД›,“ dodal O’Connor.

Thorovo srdce s tou vД›tou vynechalo nД›kolik ГєderЕЇ, neboЕҐ si vzpomnД›l na vЕЎechny svГ© zbranД›, zbroj a pЕ™edevЕЎГ­m MeДЌ mrtvГЅch.

„ЕЅГЎdnГЅ strach,“ Е™ekl Reece, kdyЕѕ vidД›l Thorovu tvГЎЕ™. „BouЕ™ku pЕ™eЕѕily. I ty tvoje. AspoЕ€, Еѕe nejsou teДЏ nД›kde na dnД› oceГЎnu. MajГ­ je pirГЎti. PodГ­vej se tГЎmhle pЕ™es ty mЕ™Г­Еѕe.“

Thor učinil jak mu Reece poradil a opravdu mřížemi v jedné ze stěn spatřil jejich zbraně vyrovnané na palubě. Piráti se kolem nich jenom hemžili. Viděl Eldenovu sekeru, O’Connorův zlatý luk, Reecovu halapartnu, Matusův cep, Indřino kopí, Selesin pytel s práškem – a především jeho Meč mrtvých. Piráti postávali kolem, povětšinou měli ruce založené v bok a mlsně si ten malý arzenál prohlíželi.

„JeЕЎtД› nikdy jsem takovej meДЌ nevidД›l,“ Е™ekl jeden druhГ©mu.

Thor zrudnul zlostГ­, kdyЕѕ vidД›l, jak do meДЌe ten lapka ЕЎЕҐouchnul botou.

„VypadГЎ, jako kdyby patЕ™il nД›jakГЅmu krГЎlovi,“ Е™ekl jinГЅ.

„JГЎ jsem ho naЕЎel, je mЕЇj,“ Е™ekl ten prvnГ­.

„To mД› budeЕЎ muset nejdЕ™Г­v zabГ­t,“ zavrДЌel druhГЅ.

Thor mezi mЕ™Г­Еѕemi vidД›l, jak se na sebe oba pirГЎti vrhnuli a potom jeЕЎtД› slyЕЎel, jak hЕ™motnД› pЕ™istГЎli na dЕ™evД›nou palubu a zaДЌali se rvГЎt jako klubko hadЕЇ. PЕ™ekulovali se sem a tam, vymД›Е€ovali si Гєdery pД›stmi i lokty, zatГ­mco ostatnГ­ se jejich poДЌГ­nГЎnГ­m bavili a jeЕЎtД› je povzbuzovali. Potom zaДЌala tГ©ct krev, kdyЕѕ vГ­tД›z udeЕ™il hlavou poraЕѕenГ©ho nД›kolikrГЎt hrubД› o tvrdou palubu.

OstatnГ­ se spokojenД› rozjГЎsali.

PirГЎt, kterГЅ zvГ­tД›zil, na sobД› nemД›l ЕѕГЎdnou koЕЎili, aby vЕЎichni vidД›li dlouhou jizvu, kterГЎ se mu tГЎhla od pravГ©ho ramene k levГ©mu boku. S tД›ЕѕkГЅm oddychovГЎnГ­m se vydal k MeДЌi mrtvГЅch. Thor se sebezapЕ™enГ­m sledoval, jak po nД›m muЕѕ chmГЎtnul a vГ­tД›znД› jej zvednul nad hlavu. OstatnГ­ se rozjГЎsali.

Thor doslova hoЕ™el vzteky. TakovГЅ zmetek se dotГЅkal meДЌe, kterГ©ho se smД›l dotГЅkat jenom krГЎl. MeДЌe, pro kterГЅ Thor riskoval vlastnГ­ Еѕivot. MeДЌ, kterГЅ byl urДЌen jemu a nikomu jinГ©mu.

Vtom se najednou z paluby ozval Е™ev. Thor spatЕ™il, Еѕe se pirГЎt zmГ­tГЎ v agГіnii. RozeЕ™val se a odhodil meДЌ stejnГЅm zpЕЇsobem, jako kdyby to byl jedovatГЅ had. ZbraЕ€ proletД›la vzduchem a pЕ™istГЎla s bЕ™inknutГ­m na palubД›.

„Hryzlo mД› to!“ zaЕ™val pirГЎt. „Ten pitomej meДЌ mД› uhryznul prst. PodГ­vejte!“

Zvedl zkrvavenou ruku, na kterГ© chybД›l ukazovГЎk. Thor se pozornД› zadГ­val na jГ­lec meДЌe a spatЕ™il, Еѕe jedna z vyЕ™ezГЎvanГЅch tvГЎЕ™Г­ mГЎ teДЏ pusu plnou ostrГЅch zubЕЇ a pЕ™edevЕЎГ­m takГ© krve.

PirГЎti se na to dГ­vali jako na zjevenГ­.

„To je meДЌ z pekla!“ vykЕ™ikl nД›kdo.

„JГЎ na to teda nesГЎhnu!“ vykЕ™ikl jinГЅ.

„To je jedno,“ Е™ekl dalЕЎГ­ a odvrГЎtil se od nebezpeДЌnГ© zbranД›. „Je tady spousta dalЕЎГ­ch pД›knГЅch kouskЕЇ na vГЅbД›r.“

PirГЎti se rozchechtali a ignorujГ­ce zranД›nГ©ho druha se zaДЌali probГ­rat ostatnГ­mi zbranД›mi, coЕѕ opД›t vyГєstilo v nД›kolik menЕЎГ­ch potyДЌek.

Thor se znovu zamД›Е™il na svЕЇj meДЌ. DГ­val se na nД›j, jak tam tak leЕѕГ­, jenom pГЎr metrЕЇ od mЕ™Г­ЕѕГ­ na druhГ© stranД›. Znovu se vЕЎГ­ silou svalЕЇ i magie pokusil dostat ze svГЅch pout, ale ta se ani nepohnula. Ten, kdo jej svazoval, se ve svГ©m Е™emesle vyznal skuteДЌnД› dobЕ™e.

„Kdybychom se tak jenom mohli dostat ke zbranГ­m,“ zasyДЌela Indra. „NemЕЇЕѕu se dГ­vat jak po nich chmatajГ­.“

„MoЕѕnГЎ, Еѕe mЕЇЕѕu pomoci,“ Е™ekla Angela.

VЕЎichni jГ­ vД›novali pochybovaДЌnГЅ pohled.

„NesvГЎzali mД› tak, jako vГЎs,“ vysvД›tlovala. „MyslГ­m, Еѕe se bГЎli mojГ­ nemoci. SvГЎzali mi ruce, ale potom se na to radД›ji vykaЕЎlali. PodГ­vejte se.“

Angela vstala, otoДЌila se, aby jim ukГЎzala ruce svГЎzanГ© za zГЎdy, avЕЎak potom udД›lala nД›kolik volnГЅch krokЕЇ kolem.

„To nГЎm moc nepomЕЇЕѕe,“ Е™ekla Indra. „Tak jako tak jsi poЕ™ГЎd zamДЌenГЎ tady s nГЎmi.“

Angela zakroutila hlavou.

„To si jenom myslГ­ЕЎ,“ odpovД›dД›la. „Jsem mnohem menЕЎГ­ neЕѕ vy. MyslГ­m, Еѕe se mezi tД›mi mЕ™Г­Еѕemi protГЎhnu. MЕЇЕѕu zkusit pЕ™inГ©st ThorЕЇv meДЌ.“

OslovenГЅ se na ni obdivnД› podГ­val.

„Jsi nebojГЎcnГЎ,“ Е™ekl. „To ti musГ­m nechat. JenЕѕe tГ­m se vystavГ­ЕЎ velkГ©mu nebezpeДЌГ­. Pokud tД› spatЕ™Г­ a chytГ­, urДЌitД› tД› zabijГ­.“

„Anebo nД›co horЕЎГ­ho,“ dodala Selese.

Angela se na nД› nebojГЎcnД› podГ­vala.

„UmЕ™u tak jako tak, Thorgrine,“ odpovД›dД›la. „S tГ­m jsem se smГ­Е™ila uЕѕ dГЎvno. ЕЅivot mД› nauДЌil. Moje nemoc nepЕ™ipouЕЎtГ­ omyl a nedГЎvГЎ mnoho ДЌasu. Smrt mД› nezajГ­mГЎ, pЕ™edtГ­m ale chci ЕѕГ­t. A ЕѕГ­t znamenГЎ bГЅt volnГЎ.“

Thor nemД›l, co by takovГ© odpovД›di vytknul. Ta dГ­vka uЕѕ teДЏ vД›dД›la o ЕѕivotД› vГ­ce, neЕѕ mnozГ­ dospД›lГ­, kterГ© kdy v ЕѕivotД› potkal.

PЕ™ikГЅvl na souhlas. UvД›domil si, Еѕe to dД›vДЌe skuteДЌnД› mГЎ chrabrГ©ho ducha a to nebylo nД›co, co by chtД›l v ДЌlovД›ku potlaДЌovat.

„Tak to zkus,“ odpovД›dД›l. „BuДЏ ale rychlГЎ a tichГЎ. Pokud uvidГ­ЕЎ jakoukoliv znГЎmku nebezpeДЌГ­, okamЕѕitД› se vraЕҐ. Na tobД› zГЎleЕѕГ­ vГ­c jak na meДЌi.“

Angela spokojenД› pЕ™ikГЅvla, rychle se otoДЌila a vydala se temnГЅm podpalubГ­m k mЕ™Г­ЕѕГ­m. NД›kolikrГЎt se po cestД› zapotГЎcela, kdyЕѕ se loДЏ neДЌekanД› zhoupla o nД›co vГ­ce. KdyЕѕ doЕЎla k mЕ™Г­ЕѕГ­m, poklekla u nich a nejistД› se rozhlГ©dla.

KdyЕѕ zjistila, Еѕe je situace pЕ™Г­hodnГЎ, strДЌila rychle hlavu mezi mЕ™Г­Еѕe. Zabralo trochu ГєsilГ­ ji tam natlaДЌit, ale podaЕ™ilo se. Potom prostrДЌila jedno rameno a nakonec i druhГ©. S rukama svГЎzanГЅma za zГЎdy to nebyla snadnГЎ prГЎce, ale nakonec proЕЎla na druhou stranu.

Potom uЕѕ Thor sledoval, jak se ocitla na otevЕ™enГ© palubД› a s tlukoucГ­m srdcem se modlil za jejГ­ bezpeДЌГ­. Doufal, Еѕe se jГ­ podaЕ™Г­ dostat se k meДЌi a zpГЎtky, neЕѕ si jГ­ nД›kdo vЕЎimne.

Angela se pЕ™ikrДЌila a rychle pЕ™ebД›hla k meДЌi. Bosou nohou se potom dotkla jeho jГ­lce a posunula jej po palubД› smД›rem k mЕ™Г­Еѕi.

TД›ЕѕkГЎ zbraЕ€ na dЕ™evД› hlasitД› zarachotila, ale dostala se tГ©mД›Е™ na dosah od mЕ™Г­Еѕe. Tu vЕЎak ticho proЕ™Г­zl vГЅkЕ™ik.

„Ta malГЎ mrcha!“

PirГЎti se odvrГЎtili od zbranГ­ a vydali se k Angele.

Ta se rozbД›hla zpГЎtky k mЕ™Г­Еѕi, ale zГЎhy byla polapena. Chytili ji a hrubД› zvedli do vzduchu, aby se nemohla brГЎnit. Potom se okamЕѕitД› vydali k boku lodi, jako kdyby ji chtД›li hodit do moЕ™e.

DГ­vce se podaЕ™ilo kopnout patou tvrdД› za sebe a trefit se pЕ™esnД› do rozkroku muЕѕe, kterГЅ ji drЕѕel. Ten zavyl bolestГ­ a upustil ji zpГЎtky na palubu. Angela ani vteЕ™inku nevГЎhala, rozbД›hla se zpГЎtky k meДЌi a vЕЎГ­ silou jej kopla proti mЕ™Г­Еѕi.

Thor s hrЕЇzou sledoval, jak se zbraЕ€ s bЕ™inknutГ­m otЕ™ela o mЕ™Г­Еѕe, proletД›la dovnitЕ™ a pokraДЌovala po podlaze pЕ™Г­mo k nД›mu. Zastavila se jenom pГЎr centimetrЕЇ od nД›j.

ZvenДЌГ­ se ozГЅval kЕ™ik. Jeden z pirГЎtЕЇ prГЎvД› Angele vrazil poЕ™ГЎdnou facku. OstatnГ­ ji opД›t chytili a odnГЎЕЎeli k zГЎbradlГ­, aby ji hodili do vln.

Thor mД›l pocit, jako kdyby se to vЕЎechno dД›lo jemu a ne jГ­. PodГ­val se na svЕЇj meДЌ a okamЕѕitД› pocГ­til intenzivnГ­ pouto. Bylo silnД›jЕЎГ­, neЕѕ jakГ© cГ­til dЕ™Г­ve. Dokonce ani nemusel pouЕѕГ­vat svoje magickГ© schopnosti, aby dokГЎzal cГ­tit magii meДЌe. ZbraЕ€ byla spГ­ЕЎe nД›co jako pЕ™Г­tel, ke kterГ©mu mohl promlouvat, a kterГЅ jej i poslouchal.

„PojДЏ ke mnД›, pЕ™Г­teli. PropusЕҐ mД› z tД›ch pout. Budeme zase spolu.“

MeДЌ jeho volГЎnГ­ slyЕЎel. Najednou se sГЎm od sebe vznesl do vzduchu, pomalouДЌku proletД›l za Thorova zГЎda a jednГ­m tahem pЕ™eЕ™Г­zl jeho pouta.

Thor se bleskurychle otoДЌil, chytil meДЌ rovnou ze vzduchu a sekl jГ­m po provazech poutajГ­cГ­ch jeho kotnГ­ky. Vypadalo to, jako kdyby chtД›l seknout sГЎm sebe, ale jeho muЕЎka byla naprosto pЕ™esnГЎ.

Potom hbitД› vyskoДЌil na nohy a jal se rychle pЕ™eЕ™ezГЎvat pouta ostatnГ­ch.

Jakmile bylo hotovo, vyrazil proti mЕ™Г­ЕѕГ­m. Botou se rovnou z bД›hu opЕ™el proti nim a prorazil skrz. Pln spravedlivГ©ho hnД›vu se vrhnul na palubu, odhodlГЎn Angelu vysvobodit.

RozbД›hl se k muЕѕЕЇm, kteЕ™Г­ jГ­ odnГЎЕЎeli. Ze vЕЎech sil se snaЕѕila z jejich sevЕ™enГ­ vymanit. Opak by znamenal pГЎd zpГЎtky do ledovГ© vody.

„PusЕҐte ji!“ rozkЕ™ikl se.

ZaДЌal sekat do pirГЎtЕЇ, kteЕ™Г­ se na nД›j rГЎzem ze vЕЎech stran vrhnuli. Likvidoval je s lehkostГ­ jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ se vЕЇbec staДЌili napЕ™ГЎhnout k vlastnГ­ rГЎnД›. Nikdo z nich se s jeho bojovГЅmi schopnostmi nemohl mД›Е™it, obzvlГЎЕЎtД› pokud v ruce svГ­ral MeДЌ mrtvГЅch.

RychlostГ­ blesku se probral celou skupinou, odkopl stranou poslednГ­ dva muЕѕe a nakonec chytil za koЕЎili i toho poslednГ­ho, kterГЅ se zrovna chystal hodit Angelu pЕ™es palubu. MocnД› zatГЎhl k sobД›, aby jej pЕ™inutil se i s dГ­vkou zaklonit a potom mu sevЕ™el ruce a pЕ™imД›l jej ji upustit. Angela dopadla na dЕ™evД›nou palubu.

Thor pirГЎta popadl a nevybГ­ravД› jej hodil pЕ™es palubu. MuЕѕ s Е™evem zmizel v ledovГ© vodД› a poznal osud, kterГЅ jeЕЎtД› pЕ™ed chvГ­li chtД›l pЕ™ipravit nД›komu jinГ©mu.

Vtom za sebou uslyЕЎel dalЕЎГ­ kroky. To se k nД›mu blГ­Еѕil zbytek posГЎdky. Byla jich spousta. LoДЏ ostatnД› nebyla ЕѕГЎdnou jednostД›ЕѕЕ€ovou kocГЎbkou. Naopak, mohla se velikostГ­ snadno mД›Е™it i s vГЎleДЌnГЅmi lodД›mi Prstenu. PosГЎdku jistД› tvoЕ™ila minimГЎlnД› stovka muЕѕЕЇ uvyklГЅch na drsnГЅ Еѕivot na moЕ™i. TeДЏ se Е™Г­tili na nД›j a oДЌividnД› byli za pЕ™Г­leЕѕitost si zabojovat vdД›ДЌni.

To se ale uЕѕ z vykopnutГ©ho otvoru vyhrnula Thorova druЕѕina, kaЕѕdГЅ bД›Еѕel jako o Еѕivot, aby se dostal ke svГ© zbrani jeЕЎtД› pЕ™edtГ­m, neЕѕ padne do ruky nД›kterГ©mu z pirГЎtЕЇ. Elden jenom o kousek uskoДЌil stranou a vyhnul se tak Гєderu ЕЎavlГ­, mГ­Е™Г­cГ­ pЕ™Г­mo na jeho krk. ДЊelem potom udeЕ™il ГєtoДЌnГ­ka do obliДЌeje a zlomil mu nos. ZГЎroveЕ€ mu sebral z ruky ЕЎavli a hned jej rozsekl vejpЕЇl jako kus vepЕ™ovГ©ho. Teprve potom se vrhnul pro svou tД›Еѕkou sekeru.

Reece se zmocnil své halapartny, O’Connor luku, Indra svého kopí, Matus cepu a Selese svého pytle s léčivým práškem. Angela mezi nimi proletěla jako šipka a ve skoku nakopla oběma nohama zároveň piráta, který se právě chystal vrhnout dýku po Thorovi. Muž ztratil rovnováhu a zbraň mu vyletěla z ruky.

Thor se pustil do boje tГ©Еѕ. Odkopl jednoho a zГЎroveЕ€ sekl druhГ©ho. V plynulГ© nГЎvaznosti na pЕ™edchozГ­ pohyb se otoДЌil dokola a uЕҐal ruku dalЕЎГ­ho, kterГЅ se zrovna chystal seknout ЕЎavlГ­ Reece. To uЕѕ na Thora letД›la bojovГЎ palice, kterГ© se elegantnГ­m zhoupnutГ­m v kolenou a pЕ™ikrДЌenГ­m vyhnul. ChtД›l majitele palice bodnout, ale Reece jej se svou halapartnou pЕ™edeЕЎel.

O’Connor natáhl luk, ve kterém byly založeny dva šípy najednou, a vypálil je zdánlivě přímo na Thora. Obě střely prosvištěly kolem něj, jedna zprava, druhá zleva a zabily dva piráty, kteří se na něj řítili zezadu. Thor se chtěl vrhnout k Angele, proti níž se řítil další hromotluk, ale O’Connor jej bleskurychlým nabitím luku vyřídil také.

I na nД›j se vЕЎak zezadu zГЎhy vyЕ™Г­til dalЕЎГ­ z pirГЎtЕЇ a chystal se jej udeЕ™it velkou dЕ™evД›nou palicГ­. Thor reagoval automaticky. Jako kdyby spГ­ЕЎe zbraЕ€ vedla jeho paЕѕi a ne naopak. ДЊistГЅm sekem rozsekl palici ve dvГ­ a potom pirГЎta bodnul rovnou do srdce. OkamЕѕitД› se otoДЌil kolem svГ© osy a tvrdД› nakopl jinГ©ho muЕѕe do oblasti Еѕeber. MeДЌ mrtvГЅch rГЎnu zГЎhy nГЎsledoval, kdyЕѕ nakopnutГ©mu s lehkostГ­ usekl hlavu. Thor byl z tГ© zbranД› nadЕЎenГЅ. Bylo to jako kdyby se meДЌ sjednotil s tepem srdce a stal se souДЌГЎstГ­ jeho vlastnГ­ho tД›la. MeДЌ automaticky ДЌinil to, na co Thor jenom pomyslel.

OtГЎДЌel se a sekal do vЕЎech stran. BД›hem nД›kolika mГЎlo vteЕ™in srazil k zemi tucet muЕѕЕЇ a jeho ruce byly aЕѕ po lokty pokryty jejich krvГ­, kdyЕѕ tu na nД›j najednou jeden z nepЕ™ГЎtel skoДЌil zezadu a pЕ™istГЎl mu na zГЎdech jako koДЌka. V ruce se mu zablГЅskla dГЅka, kterou uЕѕ za letu napЕ™ГЎhl, aby ji zaboЕ™il do Thorova krku. Bylo to pЕ™Г­liЕЎ rychlГ© a neДЌekanГ©, aby se Thor staДЌil zaДЌГ­t jakkoliv brГЎnit.

Vtom koutkem oka zahlГ©dl, jak prostorem proletД›l nД›jakГЅ objekt a hned potom sevЕ™enГ­ kolem jeho ramenou povolilo a muЕѕ nakonec odpadl ГєplnД›. SpatЕ™il Angelu, kterГЎ prГЎvД› jeho smД›rem vrhla jakousi kovovou pЕ™ezku, pouЕѕГ­vanou k upevЕ€ovГЎnГ­ lanovГ­. Trefila se jГ­ perfektnД› do muЕѕova spГЎnku. PirГЎt se zhroutil Thorovi k nohГЎm. Angela se vrhla kupЕ™edu, sebrala z paluby velkГЅ nГЎmoЕ™nГ­ hГЎk a s vГЅkЕ™ikem jej zabodla tomu muЕѕi do hrudi. Thor to vЕЎechno jenom sledoval. Byl to ten samГЅ, kterГЅ je pЕ™edtГ­m polapil, kdyЕѕ byli ve vodД›. Spravedlnost prГЎvД› opsala celГЅ kruh a dolehla na pЕЇvodnГ­ho vinГ­ka.

Thor nemД›l ani tuЕЎenГ­, Еѕe by Angela byla nД›ДЌeho podobnГ©ho schopnГЎ. V jeho oДЌГ­ch byla tak kЕ™ehkГЎ, ale teДЏ musel uznat, Еѕe i v jejГ­m slabГ©m tД›le se zcela jistД› ukrГЅval bojovnickГЅ duch. Byla mnohem stateДЌnД›jЕЎГ­, neЕѕ by si byl pomyslel.

Thor se znovu otoДЌil, aby se vrhnul do dalЕЎГ­ho klubka nepЕ™ГЎtel. Jeho druЕѕina se teДЏ spojila do vД›tЕЎГ­ formace a vzГЎjemnД› si v boji pomГЎhala tak, jako uЕѕ v mnoha bitvГЎch pЕ™edtГ­m. SpoleДЌnД› byli odjakЕѕiva nejsilnД›jЕЎГ­ a jeden druhГ©mu vЕѕdy kryli zГЎda. Ba co vГ­ce, sledovat jejich skupinovou spoluprГЎci znamenalo dokonce objevit v jejich zpЕЇsobu boje jistou krГЎsu. Elden se ohГЎnД›l bitevnГ­ sekerou, Indra udrЕѕovala nejvД›tЕЎГ­ hromotluky v uctivГ© vzdГЎlenosti dlouhГЅm kopГ­m, Matus rozsГ©val zkГЎzu svГЅm cepem, kterГЅm mnohdy trefoval vГ­ce nepЕ™ГЎtel najednou a Reece se svou halapartnou zasahoval kdekoliv to bylo potЕ™eba. Celou dobu si pЕ™itom ГєzkostlivД› hlГ­dal, aby vЕѕdy vstГЎl mezi nepЕ™Г­telem a Selese. Ta naopak nepЕ™estГЎvala sahat do svГ©ho vaku a sypat lГ©ДЌivГЅ prach na jejich rГЎny. UdrЕѕovala je tГ­m pЕ™i sГ­le.

NepЕ™Г­tel zaДЌГ­nal slГЎbnout, protoЕѕe mnoho pirГЎtЕЇ padlo velmi rychle. Jejich tД›la se zaДЌala kupit do hromad a brzy uЕѕ jich zbylo jenom nД›co mГЎlo pЕ™es deset.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694287) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения